Říjen 2014

Deník 1. díl

31. října 2014 v 15:58 Deník
/Nemoc - šílenství/
1.týden - Úplně na dně
2. týden - O něco lepší
3.týden - Konečně Doma
4.týden - Nesnáším školu
5.týden - Konečně normální

1. týden = Hnedka v pondělí jsme měli autonehodu. Mě převezli vrtulníkem do Brna a tam jsem se z toho pomalu probírala na JIPce, kde jsem teprve podle nápísu na své peřině poznala, že jsem v Brně. Společnost mi tam dělala jedna hrozně nepříjemná holka, ale jelikož jsem měla přes nos zavedenou sondu do žaludku, celý týden jsem nemohla mluvit. Ještě v pondělí jsem byla na operaci střev a mám jizvu přes celý břicho...
2.týden = Sondu dávno nemám a konečně mě přeřadili na normální oddělení, ale pozor, samozřejmě to má nějaký háček - jsem tady jediná holka, kdyby na pokoji, ale na celém oddělení!! Takže kdykoli jdu na záchod každej kluk si mě prohlíží, jak kdybych byla modelka na molu (samozřejmě ta hnusná modelka), no je vidět, že nějakou holku tam potřebovali, ještě žem jsem v jediném pokoji, který není prosklený. Juchůů! Je středa a já jedu sanitkou domů. Dlouhá cesta (cca hoďku a půl) alle konečně jsem doma.
3.týden = V pondělí jsem byla u doktorky uf! Otázkám se teďka nevyhnu a taky že ne. Jakpak se to stalo? To je ta nejčastější otázka, kterou mi teďka každý dává... má toho plné zuby, jakoby každému nestačilo, že se mi špatně spá a pořád mám chuť brečet. Ve čtvrtek jdu zpátky do školy. Hm.. aspoň mě tyhle dva dny šetřili -.-
4 týden = Škola už by ušla... Co to kecám samozřejmě, že jsem zkoušená z dějepisu a co bych čekala tři mínus jo a mimochodem asi po pěti minutách se rozhodla mi dát čtyřku. Jo, to fakt dost naštve, asi naše učitelkka dějepisu začala používat novou taktiku jak na mě. Nechodím ale na tělocvik a na kroužek tancování a to jsem měla začít chodit na zumbu :´-( Navíc mě začíná každou chvíli břicho bolet a tak se mi už vůbec nedaří spát.
5.týden = Všechno už je tak nějak lepší a já už se cítím poměrně dobře. Konečně jsem dobrala prášky a tak si na to nemusím vzpomínat. pomalu zase začínám cvičit na housle, zakládám si blog a na něj poslední den v měsíci píšu dva články.
Tak to byl takový update, ale pojmenovat jsem ho deník a potom ještě mám deníček :-D Deník je na měsíční update a deníček je na týdení :-D
Zuzka




Halloween

31. října 2014 v 15:23
/BAF!/
Halloween je podle mě moc hezký svátek, který se bohužel v česku moc neujal a tak ho tady prakticky nemáme. My každý rok vydlabáváme dýni, tu pak dáme na balkon a každý večer (zhruba do poloviny listopadu) jí zapalujeme. Tento rok jí tedy bohužel nemáme, ale příští rok to napravíme nějakou velikou (dýně pěstuje babička s dědou :-))
I když Halloween nijak neslavíme, aspoň si na to každý rok vzpomenu a do školy si vezmu něco trochu Halloweenského (fajn, tak jsem letos na sobě nic neměla, ale jinak fakt nosím :-)) Nejčastěji na sobě nosím triko z duchem, které mám z New Yorkeru a moc se mi líbí (viz obrázek, ale nejsem na něm já :-D)
No, je mi dost líto, že tady u nás není nějaká halloweenská párty, na kterou bych šla s kamarádkou, protože bychom si jí určitě užili :D a taky by mě poměrně dost bavilo hrát chytání jablek pusou ve vodě :-)
Dost se mi líbí spousta halloweenských vzhledů na youtube, mezi nejděsivější jsem letos zařadila plyšového medvídka
A jako nejkrásnější jsem si letos vybrala lední královnu, která je také od GetTheLouk
!Happy Halloween!
Zuzka

10 facts abou my pet

30. října 2014 v 15:34

/Můj miláček/
1. Je to zakrslý králík červený
2. Má zrzavou barvu
3. Je to veliký jedlík
4. Když se mu něco nelíbí, tak vrčí (ano, vrčí)
5. Je to malý rošťák
6. Je tak roztomilý, že se z toho zblázníte :D
7. Jmenuje se Maxíček (abych to nezapomněla napsat :-D)
8. Původně byl v pokojíčku, ale kousal mříže a tak je v předsíni
9. Původně se měl jmenovat Mickey
10. Narodil se 9. května 2013

Maxíka máme od června 2013 a je to naše malinkaté zlatíčko. Už nám doma přehryzal dráty, tkaničky, peřiny, rohy od skříně, atd. Prostě, naše potěšení, ale nejde se na něj zlobit :-)
Díky
Zuzka

Týrání zvířat part 2.

29. října 2014 v 11:29
/Delfín - němá tvář, ale velká duše/
Jako malá jsem byla v delfinárii a nikdy v životě bych tam už nevkročila. V té době jsem byla ještě malá (přemýšlím, jestli jsem v té době ještě vůbec uměla číst..) a netušila jsem, jak se tam ti delfíni dostávají:
Od září do dubna plují velryby a delfíni kolem východního pobřeží Japonska. V tu dobu na moře vyplouvají rybáři se svými loděmi. Ti do vody natáhnou železnou trubku a do ní potom tličou obřím kladivem. Vydává to hrozný zvuk a zvířata okamžitě ztrácí orientaci a celý vystrašení pavou k zátoce, aby byli co nejdále tomu hroznému hluku. Netuší, že právě plují vstříc hroznému peklu. V zátoce na ně totiž čekají handlíři. Nejdříve si cíleně vyhledají nekrásnější a nejsilnější delfíny a ty pak letadlem převezou do delfinárií. Spousta z nich ale cestu nepřežije, protože umřou na stres a stesk, jelikož byli odtrženi od partnera. Na ostatní delfíny čeká jistá smrt. Jsou zabiti noži, oštěpy a harpunami - voda v zátoce se potom změní na rudo. Jejich maso potom prodají do japonských restaurací.
Ok, to bylo tedy o chudáčcích, kteří za nic nemohou a přesto jsou zabití. Jejich existence pomalu, ale jistě klesá. Delfíni jsou schopni spáchat i sebevraždu, prostě se rozhoudnou a přestanou dýchat. Jejich život je hrozně moc smutný. Ale my všichni můžeme pomoci! A jak? Stačí nenavštěvovat delfinária a předvádění delfínů v akváriích. Jestli chcete bližší informace, budu ráda, když se podívate na tyto stránky: www.wdcs.org nebo www.savejapandolphins.org !! Čím více lidí se za správnou věc postaví, tím silnější argumenty budou mít ochránci zvířat.

Díky
Zuzka

Týrání zvířat part 1.

28. října 2014 v 10:20
/Pes - největší přítel člověk/
Už dlouho mě tato věc trápí. Spousta lidí si neuvědomuje jaké hrůzy se na světě dějí. Zkuste si dát do google obrázků: Týraná zvířata. Vyjedou vám tam ti největší chudáci, ale jedno zvíře mezi nimi převažuje. Ano, je to pes. Pes je to nejdůvěřivější stvoření, jaké můžete mít. Pes by byl schopný za vás dát i život a je strašné, že tato zvířata musí trpět někde uvázaná k boudě bez jídla a pití v těch největších vedrech.
Určitě už jste slyšeli, že psí maso se někde bere jako lahůdka. Pamutuju si, jak jsem jednou v televizi viděla kamion plný čistokrevných psů, který jel na jatka. Mezitím, než přijeli vyšetřovatelé, spousta lidí jim tam nosila jídlo, bylo to přes 110 psů v jednom kamionu!Kolem 20 z nich už bylo udupaných, když je pouštěli do improvizované ohrádky. Dalších 7 zemřelo, na dehidrataci. Je to něco strašného a to je jen jeden z tisíce případů.
Já osobně bych těmhle lidem dala trest smrti, protože zabili tolik nevinných zvířat a je to fakt strašný, jak se v dnešní době lidé chovají ke svým mazlíčkům, neříkám, že všichni, ale tak čtvrtina ano a to je obrovské množství. Jsou spousty fotek s týranými králíky, psy, kočkami, opičkami, tygry, koňmi a spousty a spouty dalších zvířat.
Zuzka



10 facts about me

28. října 2014 v 9:34

/10 faktů o mé maličkosti/
1. Doma máme zakrslého králíka Maxe a je to moje zlatíčko :33
2. Nesnáším, když mám rozpuštěné vlasy a pořád je nosím v culíku
3. Chodím do ZUŠ na housle, ale moc mě to nebaví :-) radši hraju na klavír, ale jsem samouk :-)
4. Nosím červeno-zelené brýle
5. Od začátku září mám rovnátka na pevno (jsou tmavě růžový)
6. Mám hrozně moc ráda sladký :*
7. Chodím na scénický tanec a od ledna budu chodit na zumbu
8. Mím oblíbeným zvířetem je králík a panda
9. Nejoblíbenější barva - tmavě růžová
10. Chodím na gymnázium

Tak jo, to bylo pár úplně náhodných faktů o mě a snad vám ještě tošku víc přiblížím, jka vypadám a co mám ráda. A taky chci moc poděkovat, že se na můj blog včera kouklo 12 lidí, ani nevíte jak jsem byla šťastná.
Asi sem budu dávat víc článků za den, protože jak jsou prázdniny, mám hrozně moc času. No, ale snad je jasné, že až začne škola, tak tady budou maximálně jednou za den. Teďka na začátku ych jenom psala, ale myslím si, že za měsíc už tady budou tak zhruba tři články za týden :-)
Díky
Zuzka

Bezmyšlenkovitě

27. října 2014 v 20:11
/When you stop dreaming, you stop living!/
Už dlouho jen tak přemýšlím. Často ani nevím o čem a když se najednou proberu zpátky v realitě, nemám ponětí, jak dlouho jsem byla mimo. Ve škole to mám úplně stejně, prostě se zasním a pak neumím probranou látku no a samozřejmě to končí pětkou z písemky. Letos jsem si řekla, že to dokážu, že se budu učit a soustředit. Asi každému je hnedka jasné, že jsem to nedodržela. Je to jako nesplnitelné předsevzetí, o kterém víte už předem, ža ho nedodržíte (jako třeba držení diety), ale i tak věříte, než to zase skončí...
Snění mi dost pomáhá při usínání. Vždy než usnu, už od té doby, co vlézám do postele si představuji příběh, ve kterém mám hlavní roli. Když jsem byla malá, měla jsem spoustu ctitelů a ti mě zachraňovali. Teďka se tomu jen směju. Dospěla jse :-D a tak si teďka představuju svoje učitelky bez vlasů a učitele odstřeluji na Mars. Vím, že se teďka asi smějete a fakt mě nemůžete pochopit, ale věřte mi, nebo ne, váš mozek se tím uklidní a vy potom lehce usnete :-)
O tom co se mi zdá, je těžké psát. Někdy mám sny hezké a někdy bych se nejradši vzbudila. Dřív jsem měla noční můru, která se jmenovala "bába Buchtová", je to směšné, ale byl to doopravdy člověk, kterého jsem jako malá viděla, ale moje mysl si se mnou pohrála a já viděla místo obličeje lebku, no a jak to dopadlo? Měla jsem sny, kdy mě probodává, zastřeluje a oběšuje, prostě moje vysněné sny :-) To mě už ale přešlo a teďka žádnou noční můru nemám a snad ani mít už nebudu.
I když sem nikdo nechodí, stejně mě dost baví tadyto psát a asi sem budu dávat strašně moc článků za den, než všechno nevyčerpám...
Díky za přečtení
Zuzka

Život jaký je doopravdy

27. října 2014 v 11:19
/Každý má život někdy radostný a někdy by se nejraději zahrabal někam do sklepa/
Nedávno se mi stala docela nehezká nehoda. No, prostě abych nebyla moc vykecaná, měli jsme autonehodu a já jsem si to odnesla s jizvou skoro přes celé břicho a nehezkýma snama, protože jsme to nemuseli přežít.Už dlouho jsem si chtěla založit svůj blog, na kterém bych mohla zdělovat svoje pocity do světa a nikdo by mě za to netrestal, nebo neříkal, že to jsou jen pitomosti a že bych si to měla ještě pořádně rozmyslet... Tato nehoda mi dala to, že jsem si řekla, že bych si měla všechno zkusit a jít za svými sny, protože potom už se k tomu třeba nikdy nedostanu.
Každý má někdy dny, kdy se mu nikam nehce a nejradši by byl v posteli a četl si knížku... Já je mám často a teďka mám dosti času, takže knížky jsou u mě nejpodstatnější částí dne. Venku je po ránu ošklivě a odpoledne hezky. Není nad to, pročistit si hlavu a přemýšlet třeba nad tím, co mě čeká další den. Jeden čas jsem měla i dny, kdy jsem přemýšlela, jestli se následujícího dne vůbec dožiju... Měla jsem prostě náladu pod psa a ani mě nebavilo dělat cokoli jiného než bezmyšlenkovitě chodit po bytě.
Mlha života jsou podle mě dny, kdy se nám nic nehce dělat a zároveň se kvůli něčemu často trápíme a podle mě je nejlepší poradit se se svou nejlepší kamarádkou (či kamarádem), postěžovat si a pak se každému uleví, ale nesmíme zapomenout, že takovou oporu od nás musí očekávat i ten druhý, takže bychom měli dávat prostor i ostatním, ať se svěří a pak ať mají o něco lehčí hlavu a netrápí se.
Toto byl tedy první článek, na který jsem měla určené týdení téma a doufám, že se vám bude líbit :-)


Autumn

27. října 2014 v 8:32
Není nad to, jen tak se projít podzimním parkem a přemýšlet.
Nevím jak vy, ale já mám podzim ze všech ročních období nejraději :-) Je to čas barev, které sice vidíme i na jaře, ale podzimní barvy v sobě mají něco kouzelného a uklidňujícího. Ráno sice začíná být už zima (obzvlášť teďka), ale když potom jemně svítí sluníčko a vy se procházíte kolem stromů, sbíráte listy do školy jako každý rok a všechno vám to připadá jedinečné, prostě nejde být smutný... Ok, tak to jsou zhruba mé myšlenky :-)
Jak jste všichni už postřehli začínají nám podzimní prázdniny!! Což je jedinečný čas odpočinout si od školy, nabýt nových sil a duševně se připravit na čtvrtletní písemky... Pro mě jsou tyto prázdniny spíše nuda, jelikož nikam nejdeme a tak u mě vítězí škola a já se budu učit a dělat úkoly. Brrrr! Ale všechno má nějaké řešení :-) Při Češtině si můžu sama se sebou popovídat (a to dělám fakt často, asi jsem divná :D) Matematiku můžu opsat z výsledků (ale nemusím, paní učitelko :D) a u Chemie se fakt pobavím :D
V pátek hlavně nesmím zapomenout na Halloween, i když letos nebudeme mít dýni :´-)
Zuzka

O mně

26. října 2014 v 21:02
Vítejte na mém blogu!
Jsem moc ráda, že jste ho navštívili a jako první začnu něčím o sobě :-) Jmenuju Zuzka a je mi 12 let (skoro 13 :D) Narozdíl od ostatní většiny blogerů nejsem Directioner, nebo nemám problémy v rodině. Ráda sportuju, tancuju, maluju (i když to neumím, ale uklidňuje mě to a příjdu tak na jiné myšlenky), hraju na klavír a taky jsem na počítači (moje nejzábavnější činost :D) Nemám nejoblíbenějšího zpěváka či zpěvačku, ráda si poslechnu cokoli, ale zase bych si nikdy neposlechla třeba heavy metal, nebo klasiku ve volném čase :-), ale třeba se to časem změní...
V budoucnu bych se chtěla věnovat novinářství, ale teďka jsem na gymplu, takže mám pořád dost času na rozhodování. Baví mě číst a hlavně psát. Už jsem napsala jednu "knížku", která se jmenuje: "Tajemství rituálních vražd". Časem sem možná dám nějaké úryvky, ale celou nejspíš ne, protože má 29 stran :-)
Takže to bylo zatím vše, doufám, že budete na můj blog chodit častěji a omluvíte mě za pravopisné chyby :-)
Zuzka