!Postav se svému strachu!

14. prosince 2014 v 11:43
/Zvládneš pak víc/
Tenhle článek jsem chtěla napsat už strašně dlouho, ale neměla jsem na to klid, protože máme počítač v obýváku a tady je celá rodina prakticky pořád a taky nemám notebook abych mohla všechno v pohodě psát u sebe v pokoji na posteli a přitom si popíjet čaj :-) Prostě se často nemohu dohrabat k tomu, co bych chtěla strašně moc napsat... a jelikož je neděle a sestra si dělá snídani opět nemám moc klidu, ale poslouchám si přitom písničky a tak je to lepší :-)
Takže můj článek je o tom, že každý z nás by se měl postavit nějak svému strachu. Nemusíte se postavit strachu, na který potřebujete ještě někoho, aby vám s tím pomohl. Třeba já bych sama nikdy nedokázala zbavit se strachu z pavouků, ale jelikož každý kdo by mi mohl pomoci se jich také bojí, tak u mě ještě nějaký ten pátek zůstane. Rozhodla jsem se, že překonám strach a sama půjdu do řečnické soutěže (kdo čte moje články, ví, že to byla soutěž Mladý Demosthenes), abych všem ukázala, že já na to mám. Bylo mi hnedka jasný, že skončím na posledním místě (i když to jsem netušila, že tam bude jeden malý kluk vyprávět o výrobě statické elektřiny), ale i tak jsem prostě chtěla světu dokázat, že se mýlil, že já to dokážu, i kdybych se při tom povídání složila a taky, že jsem si to nejdříve myslela. Celou dobu jsem byla v pohodě, ale potom už byl den před soutěží a já myslela, že se složím už teď. Scháněla jsem naši třídní učitelku, jen aby mě odhlásila a já měla tu nervozitu pryč a nikam jsem nemusela. No jo, jenže osud si řekl, že všechno se musí dodělat do konce a moje učitelka odešla k lékaři a já jsem to musela nechat tak jak to je. Můj záměr, proč jsem tam šla a že jsem nakonec chtěla ze všeho vycouvat se pochopitelně nikdy nedozví. Nastal den D. Já jsem byla zase v pohodě, i když jsem celou noc nespala a ta hora věcí, kterou jsem na sebe ráno naplácala, abych to zamaskovala mě vytvořila jako sto let starou babču, tak jsem to všechno zase zpátky smyla. Byla jsem zoufalá, ale moje spolužačky, které tam šli taky a i ty co tam nešli mě podrželi, i když o tom třeba ani nevěděli. Mojí zvyklostí je předstírat, že nejsem nervózní, že podle mě je všechno v pohodě. Taky že se mi to dařilo úžasně, protože jsem nechtěla šílet jako moje kamarádky. Jasně, přestávky a hodiny utekli jako voda a my jsme měli jít do knihovny a rozmluvit se. Já jsem se tak neskutečně klepala, že jsem ani mluvit nedokázal. Opravdu jsem se šíleně klepala, že jsem ani nedokázala otevřít dveře na záchod, kam jsme všechny šli. Pak jsem si zalezla na poslední volný a v klidu si řekla, že přesně to jsem nechtěla. Chtěla jsem přece světu ukázat, jak jsem dobrá, jak všechno zvládnu a teď? Stojím na záchodech zamknutá a nechci odemknout a vyjít na světlo. Tak jsem si pomohla. Sama sobě jsem si řekla, že dveře od záchodu (je to fakt vtipný :-)) jsou kouzelné dveře a když jimi projdu, stanese ze mě odhodlaná Zuzka, co se nebojí. A věřte tomu nebo ne, pomohlo to. Vyšla jsem úplně v pohodě, smála jsem se a kecala s kamarádkama. Pak jsme se rozmluvili. Takže jsem si to asi pětkrát přeříkala, i když mi bylo jasný, že tam něco spletu. Přesto to dokážu! Učitelé přišli mi si vylosovali čísla. V naší kategorii bylo dvanáct lidí, což bylo nejvíce lidí ze všech kategorií. Já jsem si vylosovala číslo osm. šťastné číslo sestry. Postupně před všechny chodili kluci i holky a najednou jsem byla po mojí spolužačce. Připlížila jsem se na její místo. Zacpala si uši a ještě jednou si svou řeč zopakovala. Pak spolužačka skončila a já přišla na řadu. Postavila jsem se doprostřed knihovny a pomalu začala přemýšlela, jak začnu. Tak jsem začla, jak jsem měla :D vůbec jsem se nezastavila a všechno předříkala jak jsem měla, až na tom, že jsem tam pát věcí vyměnila. Koukala jsem na ty, co ještě nevystupovali, jak se třesou. Ná učitele a obzvášť na naší učitelku informatiky, která měla pohled mrtvoly. Všechno mě donutilo k úsměvu a já v klidu, pomalu a nahlas všechno řekla. Opona se zatáhla a já si šla sednout (kéž by tam ta opona doopravdy byla :D). Byla jsem v klidu a z toho, jak jsem to zvládla jsem dostala třetí místo :-)
Myslím si, že pokud se nepostavíte strachu, když na to budete "připraveni", postavíte se mu ve chvíli, kdy to třeba nezvládnete a potom před ním budete utíkat celý život? Ne, takhle by to podle mě nešlo. Když se mu postavíte jako já, dokážete víc a budete si také víc věřit do budoucna. Já už teďka vím, že příští rok jdu na tu soutěž znovu, ale tentokrát už ne proto, abych ukázala, že na to mám, ale proto, že mě to vlastně baví, i když jsem o tom v době, kdy jsem se toho bála nevěděla...
Zuzka

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama