Leden 2015

Deník 4. díl

31. ledna 2015 v 14:14 Deník
zdroj
/Jak na Nový rok, tak po celý rok - to snad ne!/
1. týden - Nový rok
2. týden - Zpátky do školy
3. týden - Projekty
4. týden - Uzavírání známek
5. týden - Lyžák

1. týden = Začal nám rok 2015 a já jsem zase naštvaná, že mi je o rok víc. To tak utíká (teda ne že bych se narodila o půlnoci :D), člověk si ani nestihne spočítat, kolik mu vlastně je. Já jsem byla u tety a tak nějak jsem to zvádla a potom, když jsme se vrátili domů mě čekali přípravy do školy, kam jsem se samozřejmě strašně moc těšila :D
2. týden = Jsem zpátky ve škole a hned se nám oznamuje, že kvůli lyžáku se nám známky uzavírají dříve, či co, takže každý den si napíšeme nějakou tu písemku, krucinál, co jsme těm učitelům udělali? Taky mám narozeniny a dostala jsem nový mobil, který má Android (juchůů!) a duhový kartáček na zuby :D No prostě nejlepší narozeniny :-)
3.týden = Začínám vytvářet projekt 30 dní a hned mám jasno, že u toho nějakou tu dobu ještě zůstanu. Taky jsem začala vymýšlet svůj jarní projekt, o kterém doufám, že se bude šířit dál a dál :D No a samozřejmě jsem zase trochu upravila vzhled blogu, takže tady už převládá jenom růžová a fialová a modrou už tady nenajdete :D
4. týden = Uzavírají se nám známky. Nevím, jestli to je dobře, nebo špatně, každopádně budu doufat, že dostanu vyznamenání. Na gymplu je teďka fakt těžký stíhat se učit a to ani nemůžu vynechat, že známky se uzavírají v úterý a ještě v pondělí jsem psala z bižule a taky čtvrtletku z češtiny a o tý trojce ze čtvrtletky z matiky bych teďka už radši pomlčela :DD
5. týden = Už jsem se nemohla dočkat, jedeme na lyžák, sice jsme odjeli v neděli, ale prakticky tam jsme od pondělí :D Moc jsem se těšila a taky jsem věděla proč, strašně moc jsem si to užila (když nepočítám, že jsem si tam narazila loket), obzvášť běžky, protože mi jdou více, než lyžování :D Samozřejmě, když jsem se v pátek vrátila domů, byla jsem tak šíleně unavená, že jsem si lehla do postele a spala a spala. No každopádně nedostali jsme vysvědčení, takže jsem si nezkazila víkend :D

Den 14 - Ty a tvá rodina

30. ledna 2015 v 17:00 Projekt 30 dní
Já a moje rodina, mám ráda svojí rodinu, protože je tu vždy pro mě a pomáhá mi, ale i tak mě někdy dost štve :D Jsme ráda, že mám "úplnou" rodinu a moji rodiče nejsou rozvedením, protože by to pro mě muselo být opravdu těžké. Přece nemohu někomu jinému říkat otec, když už jednoho mám a to je můj praví otec, nedokážu si představit, že bych byla bez rodiny, je to ta nejdůležitější věc, kterou mám. Je to můj odhalený poklad, který mi nikdo nevezme. Teda skoro nikdo nevezme...

Takže možná bych mohla pokračovat svým ordokmene :D Doma je nás pět: mamka, taťka, sestra, já a náš králíček Maxíček :D Mám babičku (s taťkovi strany), ale dědeček umřel, a s mamčiny strany mám babičku i dědečka. Taťka má nevlastní sestru a ta má dceru, takže mám nevlastní sestřenici, ale já ji vůbec neznám :D nikdy jsme jí neviděla. Potom mám čtyři bratrance (z mamčiny strany), protože mamka měla dva sourozence, jedno dvojče a staršího bráchu :-) z mamčiny strany mm tedy ještě tetu a strejdu :-) a ti źase mají manžele a manželku...
Jsem ráda, za naší rodinu, i když nějaká ta nezapadající osoba se u nás najde (jedna lehce, druhá už hůře), každopádně, myslím si, že jsme na sebe vzájemě milí (když nepočítám tu naší černou ovci rodiny :D) a máme se rádi..

Den 13 - Okamžik, kdy jsem si přála být jinde

29. ledna 2015 v 11:15 Projekt 30 dní
Těch okamžiků je strašně moc, ale jedno mají společné, byly to trapasy.. Vlastně ne, ještě to je, když jsem udělala nějakou pitomost, prostě jsem se unáhlila a něco provedla, ale co by to bylo za svět, kdybych byla najednou jinde, nějak se ze svých chyb poučit musím, ne? :D Vždy se musím nějak poučit.. Takových případů je měla :D
Například jsem s kámoškou šla a bavila jsem se s ní o klukovi, kterej je hezkej (uu :D) a že ho znám z tábora. No a on šel za náma, teda s kámošema, ale asi 200m, takže nás neslyšeli. Tak jsme šly dál a pak jsme se zastavily a začaly ho hodnotit :D No, a tak jsme se najednou začaly hrozně smát a oni na nás čuměli jako na úplný psychopaty a to tak dlouho, než odešli za roh. Ani nevíte, jak mi bylo trapně a jak jsem se bála, že potom se o tom bude bavit ještě na táboře, ale naštěstí na to zapomněl, díky Bohu :D

Den 12 - Co plánuju v příštích pěti letech

28. ledna 2015 v 11:00 Projekt 30 dní
Kdyby to bylo v příštích šesti letech, tak bych asi chtěla odmaturovat :D Jinak za pět let budu mít rok před maturitou, takže asi se na ni budu připravovat? Ne, já fakt nevím, jak to funguje :-) Ráda bych byla ve škole spokojená, ale to je spíše přání, protože je dost těžký "vybudovat si vztah se školou" (vypadá to divně, ale snad to chápete...)
Ráda bych se taky stala lepší člověkem, nevím, jak bych to přesně napsala, prostě ráda bych se chovala trochu jinak, trochu líp. Nejde o to, že bych chtěla, aby se ze mě stala nějaká slušňačka, ale ráda bych nedělala takový kraviny, který jsem vytvářela do teď. Prostě ráda bych se stala hodnějším a lepším člověkem, než jsem byla do teď, ale pokud se do toho doopravdy vrhnu (v což doufám), tak to bude fakt dost těžký..
Potom bych šla na vysokou (jo, možná to má být jen 5 let, ale já těch 5 let prosedím na gymplu, takže co bych sem psala?), tam bych taky tak nějak ráda vystudovala a potom bych šla ráda někam pracovat :D Mým snem je být spisovatelkou nebo novinářkou, ale co já vím. Taky plánuju mít nějakého manžela a dvě děti (já ale myslím :3). No a nakonec bych se ráda odstěhovala do Německa, možná i do Švýcarska, i když to fakt už nevím, každopádně se chci naučit precizně německy :D


Den 11 - Popiš poslední dva roky svého života

26. ledna 2015 v 12:22 Projekt 30 dní
Poslední dva roky mého života jsou úplně jiné... oba dva jsou si úplným protikladem, i když pokud bych brala učení, o kterém nebudu vůbec mluvit, tak je to úplně to samé :D

1 rok

Možná vypadá docela dovně, že jsem to na ty dva roky rozdělila, ale myslím si, že to bude lepší, takže jestli si nechcete kazit den, nebo prostě nechcete přijítna negativní myšlenky, přečtěte si první rok a na druhý už nekoukejte.
První rok na gymplu, i tak by se tento rok dal nazvat. Docela příjemné přijetí, horší průběh. Ale co se týče mého života nic strašného. Našla jsem si partu dobrých holek, kterou jsem ještě neopustila a za to jsem ráda.. Byla jsem tak nějak pná života, nechybělo mi pozitivní myšlení a myslím si, že jsem dokázala dost lidí nakazit, ale občas jsem měla taky takové slabé chvíle... každopádně co to je proti dnešku :D Dost jsem si to užívala, prostě takový normální rok obyčejný holky...

2 rok

Jak už jsem říkala, pokud nechcete myslet negativně, nečtěte rok číslo dvě a pokud ho i přesto přečtete, nedávejte mi to za vinu, já vám to "říkala" :D Začátek roku byl tak nějak pohodový, prostě to bylo jako ten první rok a tak to trvalo krásně až na začátek dalšího školního roku. Prakticky prostě zase normální rok obyčejný holky, ale ten se potom změnil. Nevím, jestli na tu negativitu měla podíl škola, která mi začala dávat pořádně zabrat, ale jistě vím, že jsem se změnila. Začala jsem myslet negativně a mít takové malé depky. Ne pořád, jenom občas, ale když už ano, tak to stálo za to. Nikomu jsem to samozřejmě nikdy neřekla, protože si myslím, že by mi nikdo stejně nepomohl.. Kdybych někomu řekla, že nemohu spát, protože mám prostě pocit úzkosti, prostě nepopsatekný pocit, řekl by mi na to asi to, co Líze: "Tak se snaž!" Kruci jak se mám přinutit spát, to si mám jako říct: "Tak hele Zuzanko, spinkej, ano?" Tím by mě fakt dostal..
Snažím se svoje depky nedávat najevo. Nevím, jestli to je tím, že jsem tak dobrá herečka, nebo tím, že to ostatní nechtějí vidět, ale za tu půlku školního roku mi ještě nikdo neřekl, že mu připadá že se mnou není něco v pořádku. Taky se mi podařilo pěkně naštvat dvě kamarádky. Jedna se mnou pořád tak nějak kamarádí, za což jí obdivuju a ta druhá mi sotva řekne ahoj, ale to chápu, protože k tomu má prostě důvod... Pokud to teďka čtete, tak si asi říkáte, že se vymlouvám, ale já se nevymlouvám, já vím, že to je moje vina, ale pořád jsem zastánce názoru, že to neměly dělat a já to zase neměla psát, ale fajn, to bych nechala být.. Prostě to je tak jak je, já doufám, že se všechno zlepší a já budu mít zase nějaký první rok...

Vzkaz v láhvi

25. ledna 2015 v 10:29

Autor: Cathy Cassidy
Ilustroval: Robin Brychta (obálka, jinak bez ilustrace)
Originální název: Driftwood
Přeložila: Jaroslava Kočová
Nakladatelství: BB/art, 2007
Počet stran: 182 stran
Děj: Hannah a Joey byli nerozlučné kamarádky. Teda do té doby, než se Joey zamilovala do bratra Hannah - Kita. Hannah je teďka neviditelná, je jako páté kolo u vozu. Naštěstí jí někdo pomůže. Joeyiny rodiče adoptovali chlapce Paula, který jí stejně starý jako oni. Pochází z problémové rodiny, ale není to na něm vidět. Hannah v něm objeví svého nového kamaráda. Jenže najednou je vše špatně. Paul je jiný, než ostatní a nezapadá mezi ostatní spolužáky a toho využije Kit a jeho parta, která je na něj naštvaná. Začnou ho šikanovat. Hannah je přitom párkrát načape, ale nikomu nic neřekne, protože Paul si to nepřeje. Kdyby to Hannah někomu řekla, přišla by sociálka a odvezli by ho zpět do dětského domova. Hannah to nevydrží a řekne to Joey. Ta se rozejde s Kitem a ten to dává za vinu Paulovi. Proto ho začnou šikanovat opravdu nad hranice možností. Jednoho neto už ale Paul nevydrží, odejde uprostřed vyučování a od té doby je nezvěstný. Začne po něm tedy pátrat policie. Před tím, než Paul zmizel, povídal si z Hannah o tom, že je jen odpadlé dřevo, které sbírají jeho rodiče u pláže a že čeká, až ho někdo najde a opraví. Také mluvil o ostrovech, která jsou prý magickými místy. Dojde jí, že se tedy nachází na tulením ostrově, který je vidět z pláže. Najdou ho tam s nožem, kterým si chce ublížit, pokud se k němu přiblíží. Naštěstí vše zachrání kočka Krusty, která se k němu proplíží a oni mu nenápadně nůž seberou. Bohužel ho ale opravd odvezou zpět do dětského domova. Hannah posílá tedy vzkaz v láhvi po moři, protože takto řešil své problémy i Paul. Naštěstí se nakonec Paul vrátí, protože Joeyini rodiče podají odvolání a oni jim vyhoví. Hannah je neskutečně šťastná, zvlášť po tom, co se dozví, že je do ní Paul zamilovaný...
Dojmy: Kniha byla velmi zajímavá, opravdu jsem se dlouho takto nezačetla. Je velmi dojemná a plná napětí. Nejdříve je těžké, najít smysl názvu knihy, ale potom už je znatelný. Samozřejmě ho ale lépe vystihuje originální název Driftwood (naplavené dříví), ale tím nemyslím, že tento je špatný, oba knihu vystihují, ale kdybych si měla vybrat, zvolila bych Naplavené dříví...
Hodnocení: Kniha dost poukazuje na to, jak může být šikana vážná věc. Oproti minulé knize mě zaujala opravdu dost. Tentokrát je mou nejoblíbenější postavou (okamžik překvapení) Paul. Je to opravdu trochu podivín, ale on za to nemůže. Má velmi těžký řivot, ale nikdo to nerespektuje. Opravdu vám ho v době čtení příjde neskutečně líto a těžko se vracíte zpátky do reality, aby jste se třeba napili, když o něm zrovna čtete. Obálka je tentokrát taky lepší, ale opět je na ní růžová... co s tou růžovou pořád mají? Jinak zase je místo květin přeplácaná mušlemi, ale tentokrát to opravdu dává větší smysl :-) Na české obálce však nejsou ty žluté nápisy, ale podle mě je to tak hezčí.

Obálka: 3/5 - Kniha: 4/5


Knižní výzva na rok 2015

24. ledna 2015 v 18:06 Knižní výzva
Takže aby nebylo všech těch projektů málo, rozhodla jsem se. že si opět začnu psát jiný projekt, tentokrát, však neustále v jednom článku (uf!). Objevila jsem ho u Ells a rozhodně to stojí za to :-) Nejdříve jsem trochu váhala, ale nakonec to tedy bude opravdu 120 knih, doufám, že to zvládnu za ten rok přečíst, musíte mi držet palce :D Nejspíše to dělám kvůli té kachničce, která je na tom posledním, protože je šííleně úžasná :-)) Ur�%


Den 10 - Napiš něco o tvých přátelích

24. ledna 2015 v 11:04 Projekt 30 dní
/Tak jste se holky dočkaly :D/
Když jsem byla ve školce, neměla jsme nejdříce moc kamarádů. Pořád jsem byla někde sama a přesně tak to měla i moje kamarádka. Jednoho dne jsem k ní přišla a zeptala se jí co dělá a jak se má. Od té doby z nás byly nerozlučné kamarádky. Naše přátelství vydrželo až do páté třídy. Potom jsem přešla na gympl, ale tím nemyslím, že naše přátelství skončilo. To NE! Ale už se tak často nevídáme, maximálně, když máme nějaké vystoupení s tancováním a taky si píšeme přes facebook, ale prostě to už není ono, jako to bylo na základce.
Měla jsem štěstí, že jsme spolu byli ve stejné třídě. Do třetí třídy jsem se kamarádila tak nějak se všemi, protože přeci jenom byli jsme malí. Potom ale byla čtvrtá třída a ani jedna kámoška už se ke mě nevrátila, až na Páju, která jak jsem už říkala tady pro mě byla vždycky. Měly k tomu ty holky důvod? Ano, teda vlastně ne, ale podle nich ano. Bylo to proto, že jsem nezapadla. Všechny holky si hrály na drsňačky a začaly mluvit sprostě, začaly "chodit" s klukama ze třídy, no prostě byly IN. A já? Já jsem měla Páju a nikdo jiný si mě nevšímal a proto jsem udělala největší chybu ve svém životě. Začala jsem mluvit neskutečně sprostě. Fakt jsem neřekla větu, aby v ním nebylo "ty vole", nebo "ty jsi kráva". Já vím, že teďka ve škole taky tak nějak mluvím sprostě, ale proti tomu, jak to bylo na základce to není nic. Potom už si mě holky začaly zase všímat. A já jsem zase byla v jejich partě. Je nádherné, jak se jim nelíbí ty filmy, ve kterých musí člověk něco udělat, aby zapadl do party, jenže problém je v tom, že to ony udělaly taky. V páté třídě to bylo to samé, sice už jsem nemluvila tak šíleně sprostě, ale už to bylo lepší. Do teďka si ale myslím, že spousta holek se se mnou bavila jen proto, že jsem odcházela na gympl.
Teďka už jsem na gymplu a je to lepší. Dalo by se říct, že se tak nějak kamarádím se všema holkama ze třídy a jsem fakt spokojená. Rozhodně to je 1000x lepší parta, než na základce. Protože co udělaly holky teďka? Obrátily se ke mě zase zády. Odešla jsem na gympl a tak jsem zase jiná liga, Když kolem nich jdu a nezařvu na ně "Ahoj!" Hned se s nima nebavím a odstrkuju já je. Dovolte děcčata abych se vám zasmála. Je neuvěřitelné, jak můžete být tak hnusný, když chcete. Každopádně, neříkám, že to byly všechny, některé mi zůstaly, ale o nich občas taky trochu pochybuju. Možná to je zkušenost, a proto si myslím, že mi někdy vědomě ublížily, ale každopádně jsem teďka na gymplu spokojená a za nic bych to neměnila...

Kapitola 1.

23. ledna 2015 v 7:00 Obyčejný deník neobyčejné holky
Pátek
Učitelka na češtinu nám řekla, že by bylo dobré, abychom si psali deník. Ha! Na to jsem se jí chtěla vykašlat, ale pak mi to vnuklo úžasný nápad. Miluju psaní, takže až jednou za spoustu let tento deník najde nějaký divný člověk budoucnosti, budou si myslet, že našli deník génia a třeba se stanu stejně populární jako Andersen! Takže bych se měla představit, protože moje jméno přece jednou bude slavné ne? Takže jmenuju se Aneta, Aneta Trílová. Je to divné jméno, ale mě to nevadí.. Ve škole se mi říká, Anett nebo Trílka, ale kluci mi říkají Trílice palice (jestli to taky budete říkat, tak vás tou palicí přaštím). Je mi třináct, čerstvých třináct. Jo a abych nezapomněla, narodila jsem se před dvaceti dny, tedy 3.2.2002 :-) Tak a teď o mě víte asi zatím vše...

"Co si to tam píšete slečno Trílová?" zeptala se mě najednou učitelka na matematiku Dlouhá, přezdívaná "Vražedkyně". "Jen mi to ukažte!" vyzvala mě a tak jsem jí chtě nechtě musela svůj deník podat. "Zajímavé, ale tady nejsme na češtině. Okamžitě to schovejte, jinak vám to zabavím!" podívala se na mě skrz své brýle svým vražedným pohledem (od toho taky Vražedkyně) a já jsem si rychle svůj ozdobný notýsek schovala do tašky. "Tak a teďka si dáme rýsovado grando a slečna Trílová k tabuli, šup!" Hnedka mi bylo jasný, že budu zkoušená z budoucí látky. "Takže teďka mi sem napíšeš nějaký hezký vzoreček..." "Ale paní učitelko, vždyť teďka se učíme souměrnost!" zastala se mě moje nejlepší kámoška Mája. "Nemluvíme, aniž bychom se nepřihlásili, že. Teďka mi tedy narýsuj hvězdu." Bylo vidět, že Vražedkyně je na mě naštvaná, vytkla mi co se jenom dalo, ale naknec mi dala dvojku, to se jí musí nechat. Následující hodiny jsem moc neposlouchala, protože mi konečně definitvně došlo, že je pátek a pátek znamená fitko a fitko znamená Martin! On je tak úžasnej! Všechny holky by ho chtěly, ale on pomáhá zásadně jenom mě, nejdříve na mě Mája žárlila, ale potom si našla jiného a tak jsme spokojené obě. "Trílo, jdeš do fitka?" zeptala se mě Kája. "Prosím tě, jakby ne, když pořád cvičí s Martinem, nechápu, co může na takový díře vidět." změřila si mě Aneta číslo dvě, hvězdička třídy. Má za svým zadkem dvě holky, které fungují jako její služky. Nikdo vlastně ani neví jejich pravé jméno, každý jim říká Mína a Lína, protože tak si začali říkat ony a Anetin primitivní mozeček si to prostě nějak dokázal zapamatovat..

Povídky

22. ledna 2015 v 10:40
/Zase další, kruci já si nevyberu/
Ano, správně. Možná jste už pochopili, že jsem si vytvořila novou rubriku, a jsou to Povídky. Nevím, jestli se vám to bude líbit, ale u hoodně lidí jsem povídky viděla a dost se mi to líbilo. Nejsem si úplně jistá, zdali budou moje povídky něčím zajímavé, protože když už si píšu, tak si píšu spíše sama pro sebe, maximálně napíšu něco pro rodinu, ale ještě nikdy jsem nepsala tak nějak pro všechny (je to dost divný, protože nevím jak to napsat :D). Každopádně mě už i kamarádka nabádala, že bych mohla něco psát, protože mi to prý jde (Hahaha), ale jelikož poslední dobou nechci psát jenom projekt, u kterého bych byla nejraději, kdyby byl už u konce (já jsme ale náročná), rozhodla jsem se že to zkusím, ano zatím opravdu jen zkusím, protože si ještě nejsem jistá, jestli doopravdy chci pořád (teda, dejme tomu pořád :D) psát povídky na blog. Takže to berte jako mojí novou zkušenost a nenadávejte mě kvůli tomu, že neumím psát, děkuji...

Den 9 - Oblíbená kniha a o čem byla

21. ledna 2015 v 9:51 Projekt 30 dní
/Těch je/
Tento den mám tak hrozný téma :D Všechny knihy, co čtu jsou moje oblíbené knihy :-) Co by ale mohla být vítězná kniha? Hunger games 1 :D Taky co jinýho, že :3

Hunger games Aréna smrti

Hunger Games - Hladové hry - každoroční "slavnostní sportovní událost", podivná reality show, při které 24 dětí bojuje v aréně na život a na smrt. Hry krutě připomínají obyvatelům dvanácti krajů, že jejich děti nebudou nikdy v bezpečí, že Temné dny vzpoury nesmí nikdy znovu nastat. Celá země je tyranskou rukou ovládána z Kapitolu, kde lidé žijí v blahobytu na úkor krajů, ze kterých čerpají nejen nerostné bohatství, ale i zemědělské plodiny. Vzbouřit se odhodlal jen Třináctý kraj a byl srovnán se zemí. A Hladové hry slouží k tomu, aby lidé nezapomněli. Jak by také mohli?

Šestnáctiletá Katniss z Dvanáctého kraje se účastní už popáté Dne sklizně - slavnosti, při které jsou z osudí losována za každý kraj jména jedné dívky a jednoho chlapce ve věku 12 - 18 let, kteří musí bojovat v hrách. Děti v některých bohatých krajích jsou na hry připravovány, učí se bojovat a zabíjet, mají dostatek jídla, aby byly silné a měly větší šanci přežít. Ale Dvanáctý kraj je chudý, jak říká Katniss, je to "místo, kde se dá bezpečně umřít hlady." Vylosování z osudí tak v podstatě znamená jistý rozsudek smrti. Když je vylosována dvanáctiletá Prim, Katniss neváhá a nabízí se za svou milovanou mladší sestru. Druhým vylosovaným je Katnissin spolužák Peeta, syn pekaře.

Z prvních stran příběhu jsem měla pocit, že se děj odehrává ve středověku, kde si lidé museli lovem zajišťovat potravu, sbírali kořínky a léčivé byliny či vyměňovali věci na jarmarku. Záhy se však ocitáme ve světle televizních kamer při Dni sklizně. Tohle není středověk, ale postkatastrofická budoucnost v Severní Americe, která se po přírodních katastrofách scvrkla na malé území zvané Panem. První třetina vyprávění má v sobě neuvěřitelnou mrazivost očekávání, přestože se v ní neděje nic akčního či překvapivého. Vlak, ve kterém cestují Katniss a Peeta do Kapitolu, by se přes svou přepychovost dal přirovnat k vlakům do koncentračních táborů. Na konci cesty vás čeká jistá smrt.

Oba hlavní hrdiny lépe poznáváme pomocí vzpomínek Katniss. Dívka se již od 11 let, kdy zemřel její otec a matka upadla do letargie, starala o obživu rodiny. Chodila lovit zvěr spolu s kamarádem Hurikánám, ačkoli jim za to hrozil trest smrti. Ale co jiného jí zbývalo, když chtěla přežít? Katniss je nezapomenutelná svou odvahou i obětavostí. Není to žádná akční hrdinka, ale vystrašená dívka odhodlaná porvat se s osudem, který jí hází klacky pod nohy. Prožíváte s ní strach (ale je to strach především o druhé, ne o svůj vlastní život), zranění, hlad a žízeň i drobná vítězství. Peeta naopak působí jako smířený s tím, co mu osud nadělil. Před počátkem her se snaží s Katniss sblížit, je do dívky zamilovaný, ona však jeho prohlášení považuje za herní strategii a bojí se mu důvěřovat.

Asi jste poznali, že tato ta trochu recenze není přímo z mojí hlavy, ale je to tím, že dneska jsem si už dvě připravovala a tak nějak mám hlavu úplně přecpanou, takže se mi nechtělo psát zase další recenzi :( Za to se vám moc omlouvám, ale momentálně se k tomu všemu ještě připravuju na lyžák, takže to je pro mě teďka trochu těžší...

Den 8 - Oblíbené seriály

20. ledna 2015 v 12:35 Projekt 30 dní
Hned, když jsem si tento den přečetla, bylo mi jasné, že asi nastane problém :DD Ano, já žádný oblíbený seriál nemám a ani žádný nesleduji :D Fakt nevím, co jsem za idiota, ale já fakt nic nesleduju. Když už na něco, tak je to film a fakt nevím, co bych tady měla psát. Trochu pozdě mi došlo, že tento článek bude o ničem.. ale možná bych mohla napsat jednu maličkost a jednom seriálu, na který jsem se chvíli dívala (cca. měsíc)..

Dr.House
NEbudu tady psát, o čem to je, to jistě všichni víte. Já jsem si tento seriál oblíbila kvůli vtipnosti a taky postavě Dr.House. Je to seriál, u kterého jsem dokázala vydržet dost dlouho. Líbilo se mi, že vždy pacienta zachránil (až na jednoho, fajn :D) ale fakt mě to bavilo. Byl to asi jediný seriál, kterému hlavně vděčím za to, že jsem sem mohla něco napsat :D


Den 7 - Jak důležité je vzdělání

19. ledna 2015 v 7:15 Projekt 30 dní
Na to vám odpovím rovnou: "Hodně důležité!" Je pravda, že teďka se říká, že na vysokou se dostane každý blbec, ale i tak je dost důležité být nějak vzdělaný. Já bych chtěla být vzdělaná natolik, abych potom mohla dělat práci, která by mě bavila, ale to je dost těžké... V dnešní době prostě nemůžete být s odpuštěním blbý...
Já jsem ráda, že jsem se dostala na gympl. Neumím si představit, že bych zůstala na základce, protože potom by šance, že se dostanu na gympl byla celkově minimální a netusím, co bych dělala potom. Všichni si stěžujeme, jak nenávidíme škola a proč tam vůbec chodíme. Jenže kdyby jste nechodili do školy tak z vás není nic. Já sama si nedokážu představit život bez školy. Odchodila bych základku a pak? To fakt netuším, co by bylo potom. Nechtěla bych být jen doma, ale nemohla bych najít práci, protože bych nic neuměla. Teďka ze začátku je to na gymplu celkem makačka, ale potom už si na to zvyknu a bude to v pohodě. Gympl mě vlastně připravuje na vysokou. Taťka jedný mí kámošky říkal, že jsem fakt blbá (no, neřekl blbá, ale něco v tom smyslu), že jsem šla na gympl, protože mi to je k ničemu. No jo, a pak jsem se dozvěděla, že on šel taky na gympl, pak nechtěl na "vejšku" a teďka nějak jezdí autem s pivem, či co... Prostě, věřte, že ta škola vám fakt k něčemu je, protože bez ní a bez vzdělání fakt nic nedáte.


Drby z dívčích záchodů

18. ledna 2015 v 10:08

Autor: Rose Cooperová
Ilustrovala: Rose Cooperová
Originální název: Gossip from the Girls´Room
Přeložila: Veronika Volhejnová
Díl: 1 (asi ze dvou :D)
Nakladatelství: Mladá fronta, 2014
Počet stran: 208 stran
Děj: Sofia chodí na Middlebrookskou střední školu, kde píše blog. Tam si říká Blogastický bloger, protože nechce, aby někdo věděl, kdo to je, jelikož tam píše samé drby, nejen o studentech, ale taky na účet jejich nepřátelů. Jde o soutěž popularity, protože Sofia se snaží být populárnější než Mia. To se jí daří, jenomže spíše než jí se to daří Blogastickému blogerovi. Sofia je zamilovaná do nejhezčího kluka Andrewa, jenže na něj má zálusk i Mia. Nakonec se ho však Mia vzdá, ale tentokrát si vybere Mika, jenomže do něj je zase zamilovaná Sofiina nejlepší kamarádka Nona. Následuje hádka, kterou vyvolal článek, který zveřejnila Sofia na blogu. Je do něj opravdu zabraná. Schovává se na dívčích zachodech, aby odposlouchávala ostatní spolužačky a mohla to všechno potom zveřejnit. Kromě toho však musí řešit problémy v rodině. Její maminka momentálně nastoupila k ní na školu jako nová učitelky Španělštiny. Původně tam měla být jen na chvíli, ale bohužel pro Sofiu tam zůstane na stálo a k tomu jí ještě oznámí, že čeká miminko. Vše to končí tím, že se Sofiin blog stal nejledovanějším blogem školy a ona se rozhodne, že začne psát historky z klučičích záchodů ( = nová kniha)
Dojem: Na knize se mi líbilo zpracování, i úprava. kniha vypadá opravdu jako zápisník, do kterého si Sofie píše vše, než to zveřejní na blogu, což obdivuju, protože já bych to nezvládla. Nikdy bych něco nenapsala na papír, abych to pak přepsala na blog, zase tak závislá nejsem :D
Hodnocení: Vzhled je opravdu krásný, ale nelíbí se mi postava Sofie. Vstupuje lidem dost do soukromí, připadá mi občas opravdu jako štěnice. Kniha poukazuje na to, že ta špatná je Mia, ale myslím si, že v mnoha případech je to Sofia. Obálka je na první pohled docela hrozná, ale potom opravdu zase nejhorší není. Zezadu není shrnutí příběhy, ale jsou tam hlavní postavy a pohled Sofii, co si o nich myslí. Hřbet knihy se ale opravdu povedl... ale opravdu oceňuji, že si autorka dala prácí s tím, ještě knihu ilustrovat, ale je to tak lepší :-)

Obálka: 2/5 - Kniha: 3/5


Den 6 - Kam bych se ráda podívala, oblíbené místo

17. ledna 2015 v 9:38 Projekt 30 dní
Kam bych se ráda podívala?
Na místo, kde je hezky, kde je někdo, kdo tam na mě čeká a vezme mě do náruče. Pak se se mnou projde po pláži, kde nebude písek, ale ty nejhladší kamínky na světě. Jo, to je ale krásná iluze co? Ne fakt, není místo, kam bych z celého srdce chtěla. Ráda bych se podívala do Anglie, do Švýcarska nebo na Slovensko... Někam kde je hezky. Moje oblíbené místo je louka. Ráda bych na ní ležela a jen tak četla knížka Problém? Klíšťata. Hrozně mě to štve. Nemá to žádný konec... Všude je něco špatně, nikde na světě se nebudu cítit spokojená na maximum. Nevím, jestli jsem nějaká moc náročná, ale prostě puntíčkářka. Nemám ráda, když někdo říká, že všude je dobře, ale tady ne. To bude říkat pořád. Doufám, že jednou najdu to místo, kde bude hezky, kde se usadím kde budu s manželem vychovávat děti... Zatím ale to místo neznám a ani se nechci nikam podívat. Chci být tady a užívat si to tu, protože jedno už budu bydlet jinde...

Moje oblíbené písničky za měsíc leden

16. ledna 2015 v 14:41
/A je to zpět/
Tak nějak mě napadlo, že bych mohla takhle psát písničky za každý měsíc :-) Teďka jsem si místo Ariany Grande oblíbila letošní objev roku - Elis. Myslím si, že to je 1) Jejím vzheldem 2) Jednoduchostí jejích písniček 3) Jsou neskutečně chytlavý


Nejchytlavější a nejvtipnější písnička od Elis. Nazpívala ji s Martinem Chodúrem, kterého jsme v době, kdy soutěžil v superstar nenáviděla, ale teďka si myslím, že zase tak špatný hlas nemá, každopádně je to fakt chytlavý a já si to teďka zpívám pořád :DD


Tak tato písnička je přesně to, o čem jsem mluvila, to nejjednodušší, co jde složit: "Shubidubiduuu!" Taky chytlavý a mnohem lehší na zapamatování, než ta první, ale chybí mi tady ten příběh, který bych tam ani hledat nemohla...


Nemusím písničky od Lucie Bílé, Lucie Vondráčkové, Gotta a spol. Prostě nemám ráda známé české zpěváky. Tato písnička si mě však dostala. Nejde o ten videoklip, jde o to složení slov, o ten rytmus, prostě jí často nemohu odolat, ani nevím, kde se to ve mně bere :-)

A zase další písnička u které vlastně nevím, proč ji tady mám. Nevím, ale zase si mě nějak dostala. Každopádně ta holčičkaje dobrá :DDDD (závislost na smajlících :DD)


XD




Den 5 - Oblíbení blogeři

15. ledna 2015 v 15:49 Projekt 30 dní
Nejdříve jsem si řekla, takže tam napíšu tady tu.. Proč jsem to nakonec zavrhla? Protože bych na kupu lidí zapomněla a to by mi přišlo fakt dost nefér. Navíc skupina blogerů, které obdivuji a kteří patří mezi mé oblíbence neustále roste, takže by tento článek byl nefér taky vůči těm, které bych odbjevila potom, protože to fakt nebudu psát každý týden znovu :D Abych to nějak zkrátila (tím nemyslím, že to bude dlouhá, ale že by to bylo dlouhé), tak místo oblíbených bolgerů tak trošku budu psát neoblíbené blogery. Tedy přesněji tip blogerů, který nemám ráda, a potom budete vědět, že to ostatní mám ráda :D (jak logiské uvažování).

1) Nemám ráda blogerky, které píšou o svém slatkém životě
Aby to nevyznělo špatně, prostě nemám ráda blogerky nanynky, které si myslím, že jsou mistrině světa, ale omyl. Nejsou! Prostě fakt nechápu ty holky, co si na sebe dávají tuny líčidel a chtějí, abysvět věděl, že si kupují make-up od světoznámé značky a nakonec se zjistí, že to koupili na rohu u "ťamíků" (to slovo se tak vtipně píše i říká :DD) No, každopádně asi každý ví, že jde prostě o malé holčičky, které si příjdou "cool" a "sexy", když na blog píšou o tom, jak mají zajímavý a růžový život a že mi jsme nuly. AHOJ NULY! :D

2) Nemám ráda blogerky a blogery, kteří ostatní jen kritizují
Nemám ráda ty, kteří ostatní jen kritizují. Když se jim někdo postaví, tak ho veřejně zesměšní a potom jedou zase dál. Je to jako takový kolotoč... Pořád to samé dokolečka, občas mi dost vrtá hlavou, jak to můžou i ti blogeři vydržet. Halvní problém je v tom, že to jsou většinou blogeři, kteří netrpí nadměrnou krásou či inteligencí a proto mají velkou sílu ducha (asi nerozumíte co? Vaše mínus :DD), prostě se jen tak nevzdají a většinou proto, že už nechtějí být oni ti směšní a tak to šíří dál. Je mi jich líto, ale zároveň mě to dost štve...

3) Nemám ráda blogery, kteří mají blog 2 dny
Nenávidím ty, kteří mají blog proto, že zjistili, že ho má někdo jiný a mají ho na dva dny. Potom zjidtí, že jim to bere čas, kdy si mohou užívat počítačové hry či facebook a tak se na blog vykašlou a později zapomenou heslo. Co mi na tom vadí? To, že tím zabírají název někomu jinému. Co kdybych chtěla mít blog, který se jmenuje tak, jak se jmenuje ten jejich a oni na něj stejně nechodí? Nic! Protože oni heslo neznají a samozřejmě neznají ani mě. Takové lidi bych někdy fakt hodla do škatulky a tak dlouho bych je mlátila do hlavy, než by jim spadla a oi by si na to heslo vzpomněli!!!

Tak toď k mým brutálním myšlenkám. Teďka znáte 3 druhy blogerů, které nenávidím, tak se mějte na pozoru :DD

Život bez internetu

14. ledna 2015 v 13:26
/Další týden další téma/
Už jsem se bála, že ho nenapíšu, ale nevadí, mám dva články za den a sedm za týden a to znamená, že vlastně můžu jeden den vynechat ne? :D NE! Musím vám psát, proto, že mě to baví a hlavně proto, že nemůžu sklamat asi ty dvě kamarádky, které jako jediní lidi chodí na můj blog pravidelně :* Ale nechme už mého stěžování si na můj naprosto nudný život a přejděme raději k tématu týdne :-)
Život bez internetu by byl dost těžký. Má to své výhody a nevýhody. Jelikož se fakt nudím, tak vám je vypíšu :D

Výhody:
Nekazily by se nám tím tolik oči
Měli bychom více času na učení, protože občas neodoláme a zahrajeme si tu hru :D
Malé děti pe se nekoukaly na porno (ha, tak to jste nečekali :D)
Neexistoval by facebook (tím myslím něco trochu jiného, ale to si přece jen nechám pro sebe)
Spousta lidí by nebyla závislá
Dotykové mobily by byly k ničemu
Všechna elektronika by byla levnější (mobily, tablety,...)
...

Nevýhody
Televize by byly dražší
Neměli bychom jinou informaci o světě než z televize
Byli bychom závislí na jiném tipu elektroniky
Neměli bychom jak se spojit s kamarády levně a rychle (Láďa Hruška)
Špatně by se prodávalo a kupovalo (e-shop, on-line stránky obchodů)
Nemohli bychom si vyhledat informace, které nevíme
Neexistoval by můj blog :D
...

Jak vidíte výhod i nevýhod je strašně moc, ale dohromadyjich je podle mě stejně. Nedokážu si předtavit život bez internetu. Jo, na chvíli jo, ale ne napořád. Stejně bychom potom byli zase závislí na televizi atd. Prostě je to dost těžký :D

Den 4 - 4 věci, které bych nikdy neudělala

14. ledna 2015 v 13:06 Projekt 30 dní
/Je jich málo!/
4 věci, které bych nikdy neudělala? Těch je víc! No, ale začnu tím, čím začíná snad každý...

1. Nikdy bych nikoho nezabila
Já vím, vždycky se říká, ta mě zabije. I já to používám, ale je mi jasné, že mě nezabije a já taky nikoho nezabiju. Taky říkám, že zabiju našeho králíka a uznávám, že jsem mu jednou tu jedovatou kytku málem do misky vecpala, ale jinak bych mu nic neudělala. Nevíc on žere Arabesky a nic mu to nedělá (rozsypali se nám a lupič je ukradl :D). Kromě hmyzu a pavouků bych nikdy zvířata nezabila. Hmyz nemám ráda, protože kdyby komár mohl (kdyby byl veliký jako já) tak by mě klidně tu krev vysál a pavouci jsou prostě hnusní. Já je nechci zabít, ale nechci je doma.

2. Nikdy bych nestopovala auta

3. Nikdy by se nestalo, že bych nechala kamarádku čekat
Nemyslím tím čekat, když se jde na sedmou, protože já nejsem žádný ranní ptáče a na sedmou chodím zásadně pozdě. Prostě nemyslím tím čekat někde na smluveném místě (i když to bych taky nechtěla udělat, ale někdy to prostě nejde..) Jde mi o to, že například někomu něco řeknete ale potom si to rozmyslíte, ok, v tom problém není. Neříct mu to taky není problém, protože mu neraníte city, ale když se to prostě změní a on to ví a takový ty věci a začne vám nadávat, tak to vždy uvedu na pravou míru. Někdy se se mnou potm zase začne kamarádit a nebo mě bude nenávidět. Já fakt nevím, jak bych to vysvětlila, je to těžký, ale tleskám těm, co mě chápu :D

4. Nikdy neukrývám věci na "tajném místě"
Proč? To je jednoduchý :D Když je dám na nějaký strašně tajný místo, tak si potom sama nepamatuju, kde to vlastně bylo a potom, když to najdu je vedle mě většinou někdo jiný a často je z toho pořádný trapas. Takže pokud u mě chcete najít něco extra tajného, nehledejte někde hluboko v krabici, nemělo by to smysl...

Den 3 - Oblíbený film a o čem byl

13. ledna 2015 v 16:00 Projekt 30 dní

Divergence

Toto velkolepé dílo je opět v budoucnosti, taky že se autorka nechala inspirovat Hunger games. Lidé jsou zde rozděleni do pěti frakcí, podle toho, jakou mají povahou. Jenomže jsou tu i tací, kteří do řádné frakci nepatří úplně a to jsou Divergenti. Aby ten film byl o něčem, aby opravdu vyplnil něco přes tu hodinu, hlavní hrdinka Tris je samozřejmě divergentní. Musí si ale jednu z frakcí vybrat a tak zvolí Neohroženost, kde se potkává se svou láskou - T4. Jenže ouha (to slovo se mi líbí :D), systém se proti všem co jsou divergentní obrátí zády. Ten kdo nezapadá je hrozba a tak se musí zničit. Pomocí T4 tedy dokáže oklamat testy, aby nebylo poznat, že je divergent. To jí ale nijak nepomůže, protože všem Neohroženým dají speciální čidla, aby bylo poznat kdo je a kdo není divergent. Tris to ale včas spozoruje a chová se jako ostatní, protože jinak by jí zastřelili. Společně s T4, který má silnou vůli a nenechá se nikým ovládat se vypravuje k sídlišti frakce Mírumilovných, kam Tris patřila a kde jsou její rodiče. Neohrožení je mají zabít, protože prý chtějí mít vládu nad celým systémem. Tris se od T4 oddělí a jde hledat své rodiče. Najde jen matku, která jí pomáhá zabít Neohrožené, kteří se je snaží zneškodnit. Přitom pozná, že její matka taky patřila k Neohroženým, ale směla se vrátit zpět k Mírumilovným. Jenže při boji s Neohroženými její matku zabijí. Následně T4 odvezou pryč a Tris je také zadržena. T4 potom naprogramují, aby se snažil Tris zabít, ale ten má tu silnou vůli a tak jí nezabije a oni uniknou. Potom najdou Trisiina otce, bratra a přátele. Dojdou k ovládacímu zařízení, kde umírá Trisin otec a následně všemu zabrání. Nakonec odjedou vlakem pryč ze systému.

Je to můj oblíbený film hned po Hunger games, ale o tom jsem už psala :-) Byla jsem na tom s kamarádkama u nás v kině. Dost mě pobavilo, když každá zírala na tu romantickou scénou s Tris a T4 a já jenom koukala na ně a popíjela limonádu (teda tajně popíjela limonádu :D). Film se mi líbí, ale dost mě štve, že autorka nechala Tris v posledním ze tří dílů zabít. Ale jinak se na to určitě koukněte :D

Den 2 - 30 zajímavostí o mně

12. ledna 2015 v 13:20 Projekt 30 dní
/Je jich moc!/
Takže po jedno denní pauze je tady tentokrát druhý den... Upřímně si myslím, že jsem měla dát něco jiného, protože jsem vzkutku nezajímavý člověk, takže prakticky nemám vůbec o čem psát :D

1. Rozhodovalo se, jestli budu Zuzka nebo Michaela - rodiče nejdřív řekli Michaela, ale pak si to rozmyseli a tak to mám škrtnuté v očkovacím průkaze :D
2. Mám alergii na kiwi a na nějaký prášky - nechtějte vědět podrobnosti, protože je taky nevím :D
3. Právě sedím u počítače a přede mnou leží 1500,- Kč - Sestra si to zapomněla uklidit a přiznávám, že mám nutkání...
4. Mám dva talismany - ova to jsou přívěšky, jeden s Reprodrozdem a druhý s králíčkem
5. Nedokážu se vyspat bez nějakého polštářku pod hlavou - lépe řečeno, mám polštář a na něm ještě jeden, bez druhého ani ránu :D
6. Hraju na housle, ale už mě to 2 roky nebaví - nesnáším svojí učitelku :-)
7. Jsem závislá na hře Dixit - nejlepší stolní hra, kterou jsem kdy hrála
8. Mám ráda internetovou hru Dobyvatel - ale nejde mi :DD
9. Nesnáším, když mamka telefonuje v mé blískoti - neskutečně do toho mobilu řve
10. Jsem lína - prostě jsem se tak narodila
11. Mám sbírku 22 svíček - samozřejmě dekorativní
12. Místo francouzštiny jdu na němčinu - 1) lépe se to píše 2) kvůli jedniné učitelce, co jí učí a nenaučí :D
13. Už si nedávám předsevzetí - rovnou to vzdávám, protože to stejně nedodržím jako každý rok :D
14. Do konce letních prázdnin dostanu nový mobil - s Androidem, jsem na sebe hrdá :D
15. Miluju rajčata a pořád je jím
16. Když už vole, tak aspoň vykastrovaný býku...
17. Nejlepší věc co řekla kámoška: Ty vole ty jsi kráva! :DD
18. Nesleduji seriály - zásadně filmy
19. Nečetla jsem Hvězdy nám nepřály - ale postupně se na to chystám :D
20. U psaní na počítači se neopírám - a děsně mě z toho bolej záda
21. Jsem šíleně zapomnětlivá - jednou jsem nechala housle ve třídě a vzpomněla jsem si na to, až když jsem vešla do třídy v ZUŠce
22. Jsem závislák na sladkým - jednou jsem měla dietu bez cukru a málem jsem sebou sekla
23. Hraju sfgame a Might and Magic Heroes - spíše klučičí hry, ale mě to baví
24. Píšu knížky - teď už druhou :D ale příběhů mám hodně
25. Mám 100 kg tetičku - sama jsem ale párátko
26. Vždy když někdo řekne jméno Milena, mám chuť na tu čokoládovou tyčinku - proč někdo pojmenovává tyčinku po lidech
27. Na Hunger games jsem přišla díky spolužákovi - jinak o tom vím asi o půl roku méně...
28. Ve čtvrté tříde bylo porušeno slušné mluvení - nezapadala jsem do třídy a pak už to bylo dobrý -.-
29. Vždycky jsem chtěla umět gymnastiku - ale nikd y se mi to asi nesplní
30. Věřím, že se moje novoroční přání splní - vždy je píšu prskavkou :-)

Člověk který mě pronásleduje

11. ledna 2015 v 9:41
/Nesmím zapomenout na týdenní témata :D/
Když jsem byla malá (dejme tomu tak 3. třída), povídali jsme si ve třídě, jak bychom se měli zachovat, kdyby nás někdo sledoval až k našemu domu (nemusím vám to snad psát :D). Jenomže o tom jsme opravdu neměli mluvit. Já vím, že nám to mělo prospět, kdyby se to doopravdy stalo, ale od té doby se mi pořád zdálo, že mě někdo pronásleduje. Na začátku mi bylo jasné, že to je jen moje domněnka, protože jsem si tu postavu představovala přesně takovou, jak si představujete Tajemnou postavu. Osoba, která má na sobě dlouhý černý plášť a kapuci přes hlavu, takže jí vůbec není vidět do obličeje. Jenomže se to takto dělo dál. Potom jsem si začínala říkat, že tak nemusí vypadat a bála jsem se každého, kdo šel společně se mnou třeba jenom přes silnici. Pak jsem začala vidět osobu v plášti všude kolem sebe a při cestě do školy i ze školy jsem nerozeznávala fantazii od realiti. Osoba byla stále za mnou. Od té doby tu osobu mám stále u sebe. Už to není osoba v kápi, je to moje noční můra (jedná se o jednu paní, kterou jsem jako malá viděla trochu jinak, lépe řečeno jsem si myslela, že místo těla má kostru). Zdálo se mi o ní každou noc a postupně jsem nemohla spát, ale asi po dvou letech jsem už konečně dokázala nad tou babkou zvítězit a ona mě neprobodla, neuškrtila, nepodřízla, nezastřelila,... prostě jsem už byla silnější. Od té doby se změnila v malou loutku (cca 50 cm), kterou mám neustále za zády. Pořád se na mě dívá, i když já, ani nikdo jiný ji nevidí. Ona vidí všechny špatnosti, které napáchám a potom se mi za to mstí ve snech. Myslím si, že každý máme svou tajemnou postavu. Je to naše nejhorší noční můra, proměněná na loutka, která je za našimi zády a neusále na nás kouká...

Den 1 - Prvních 15 písniček, které mi naskočí v přehrávači

10. ledna 2015 v 8:59 Projekt 30 dní


Takže, použila jsem mobil mamky, který používám na písničky, když někam jedeme. Mám tam pár svých a mamka zase pár svých. V mým mobilu nefunguje paměťovka, takže tam mám jen jednu písničku, kterou mi poslala kámoška, abych mohla něco poslouchat při výtvarce :-) Jinak, ty písničky jsou už dost starý, ale já fakt nebudu strácet čas tím je vyměňovat, jsem ráda, že tam vůbec nějaký jsou a já mám co poslouchat v autě :D mimochodem všimlu jste si, že už se nepodepisuju :DDD

1. Lady Gaga - Applause
2. Britney Spears - Baby One More Time
3. Gnarls Barkley - Crazy
4. Muse - Feeling Good
5. Katy Perry - Firework
6. P!nk - Get The Party Started
7. Gotye - Somebady That I Used To Know
8. Beyonce - Irreplaceable
9. P!nk - Just Give me a Reason
10. Selena Gomez - Love you Like a Love song
11. Naughty Boy - La La La ft. Sam Smith
12. Katy Perry - Roar
13. Lorde - Royals
14. The Pierces - Secret (úvodka k PLL, ale celá :D)
15. Ylvis - What does the fox say

Projekt 30 dní

9. ledna 2015 v 7:21 Projekt 30 dní
/a je to tady!!!/
Ano, je tu můj úplně první projekt. U nikoho jsem ho nenašla, jenom mě napadlo, že bych taky mohla nějaký ten projekt mít a tak jsem si to vyhledala chytře na googlu a něco jsem tam našla. Tak jsem bloumala, jak a tak. No a nakonec jsem se rozhodla, že taky udělám tento projekt :-) ale je pravda, že jsem si to opsala od http://desire-lydon.blog.cz/rubrika/projekt-30-dni. Původně jsem to chtěla mít hezky přesně na měsíc, ale to by bylo fakt dost zdlouhavý, tak na to kašlu a budu to psát hezky postupně od teďka :DD Samozřejmě budu taky psát knížky a týdenní témata...

Den 1 - Prvních 15 písniček, které mi naskočí na přehrávači
Den 2 - 30 zajímavostí o mně
Den 3 - Oblíbený film, o čem byl
Den 4 - 4 věci, které bych nikdy neudělala
Den 5 - Oblíbení blogeři
Den 6 - Kam bych se ráda podívala, oblíbené místo
Den 7 - Jak důležité je vzdělání
Den 8 - Oblíbené seriály
Den 9 - Oblíbená kniha a o čem byla
Den 10 - Napiš něco o tvých přátelích
Den 11 - Popiš poslední dva roky svého života
Den 12 - Co plánuju v příštích pěti letech
Den 13 - Okamžik, kdy jsem si přála být jinde
Den 14 - Ty a tvá rodina
Den 15 - 10 slov, která mě vystihují
Den 16 - Oblíbená jídla a pití
Den 17 - 5 věcí, které bych chtěla umět
Den 18 - Moje koníčky
Den 19 - 5 věcí které nesnášíš
Den 20 - Mé znamení v horoskopu a jak si myslím, že to na mě sedí
Den 21 - Já jako čtenář
Den 22 - Oblíbená hudební skupina/interpret a jak jsem se k tomu dostala
Den 23 - Jak jsem se dostala k blogu
Den 24 - Momentální stav (zadaná nebo singl)
Den 25 - Moje vysněná práce
Den 26 - Vyjmenuj svoje závislosti
Den 27 - Napiš něco o své škole
Den 28 - Popiš svého vysněného kluka a čeho si na klucích všímáš
Den 29 - Na co, jsi ve svém životě hrdá
Den 30 - Mé úspěchy a neúspěchy za tento měsíc

Hledá se Dizzy

8. ledna 2015 v 9:35

Autor: Cathy Cassidy
Ilustroval: Robin Brychta (obálka, jinak bez ilustrace)
Originální název: Dizzy
Přeložila: Jaroslava Kočová
Nakladatelství: BB/art, 2005
Počet stran: 198 stran

Děj: Když byly Dizzy čtyři roky, její maminka ji opustila. Zůstala jen s tatínkem, ale každý rok jí příjde balíček s pohlednicí, nebo nějakou hračkou. Jendnoho dne, když jí je dvanáct let k ní maminka přijede. Je ale jiná, než si jí Dizzy pamatuje. Má skoro vyholenou hlavu a musí jí říkat Storm (což zná už z dětství). Druhého dne, jí Storm řekne, že jí tatínek dovolil s ní odjet pryč a tak se vydají do Skotska na festival. Tam se Dizzy spřátelí s Finnem (kamarádem z dětství) a Mousem, který je syn Stormina přítele Zaka. Jeho maminka je v protidrogové léčebně a tak jezdí s otcem po festivalech. Dizzy píše tatínkovi dopisy a vždy je dá Storm, protože jí o to požádala, aby mu mohla vždy něco připsat. Strom jí slíbila, že se s tatínkem setkají na festivalu Tree People. Ram jede Dizzy na výlet s Mousem a Finnem. Na výletě ale Mouse ukradne pomůcky na plavání a tak je odveze zpět na festival policie. Storm zpanikaří a oni ještě stejný den odjíždí na na chatu Tess, což je Stormina kamarádka. Tam se Zak dozví, že se Storm pojedou do Indie a tak na chadě je Tess, její manže a babička a děti. Na Finnovi narozeniny ale Mouse spadne do ohně a Finn ho z něj vytáhne. Oba utrpí popáleniny a jsou odvezeni do nemocnice. Následuje příjez Dizyina tatínka, který o jejím odjezdu vůbec nevěděl, protože Storm j unesla. Nakonec Mouse i Finna z nemocnice vypustí a Mouse dají do náhradní pěstouncké rodiny, která bydlí poblíž jeho maminky, která je už skoro vyléčená a postupně si ho do péče přebírá. Dizzy se vrací domů, ale neustále si z Mousem a svou letní láskou Finnem dopisuje...
Dojmy: Kniha byla velice poutavá, ale podle chování Storm mi bylo hnedka od začátku jasné, že Dizzyin tatínek o jejím odjezdu nebude nic vědět. Jinak, když to čtete, nemůžete se chvílemi od knihy odtrhnout, protože to je velice zajímavé, ale zase oproti tomu chvílemi je to opravdu vysloveně nuda a nemáte chuť kapitolu dočíst.
Hodnocení: Touto knihou nejsem zcela tak nadšena, jako z knihy před ní, ale i tak si myslím, že jsou daleko horší knihy (jsem to ale zlá co :D), každopádně, někdy opravdu dokáže upotat. Líbí se mi na ní, jak je Dizzy taková naivní malá holka (a přitom je stará jako já :D), což dneska v tomto věku zase holky nebývají. Taky se mi líbilo, jak mě dokázala autorka vzít do hippieského prostředí. Obálka se mi líbí, ale moc mi nedává smysl, proč je na ní dodávka růžová (celkově je docela divný, že to je všechnp růžový), když podle knížky zářila všemi možnými barvami (tak to tam nebylo, ale měla jich na sobě moc) a kytku tam pro změnu neměla, ale taky mě napadlo, že by to mohl být autobus, jenže růžová autobus s kytkou...

Obálka 3/5 - Kniha 3/5


Kosmetický TAG

7. ledna 2015 v 10:29 Projekty a Tagy
/smiřte se s tím, že na spoustu otázek bude odpověď ne!/
No, jelikož mi je třináct (tohle číslo se tady bude vyskytovat často), tak fakt nic od tohoto TAGu nečekejte... ale všimli jste si, že to je zase další TAG, já jsem na tom nějaká závislá :D

Kolikrát denně si čistíš pleť?
Dvakrát - ráno a večer
Jaký máš typ pleti?
Světlý
Co používáš na čištění pleti?
Vodu z vodovodu
Používáš pleťový peeling?
Ne
Používáš hydratační krém?
Na ruce - Indulona hand protection
Používáš oční krém?
Ne, na co by mi to bylo?
Máš pihy? Kde?
Všude :D Na tváři, na krku, na rukách
Měla jsi, nebo máš problém s akné?
Problém ne, ale sem tam se mi na tváři něco objeví :-)
Jaká je tvoje oblíbená značka pečující kosmetiky?
Avon, Nivea
Používáš make-up?
Ne
Používáš korektor?
Ne
Jaký podtón má tvá pleť?
No, moc toho nevím, co to je? Jsem světlá, takže světlyý, co?
Líbí se ti umělé řasy? Nosíš je?
Umělé řasy jsou dobré třeba na nějaký ten hallowenský kostým, ale jinak bych je nenosila. Já je nenosím vůbec, protože mám dlouhé řasy od přírody <3
Jakou máš aktuální oblíbenou značku kosmetiky?
Essence, Rimmel London
Víš, že by sis měla každé tři měsíce koupit novou řasenku? Dodržuješ to?
Já jsem nikdy žádnou neměla a ani mít nebudu!!!
Stává se ti, že se při líčení šťouchneš do oka?
Zatím ne, protože taky není čím :-)
Nakupuješ kosmetiku na E-bay?
Ne
Zůčastnila jsi se někdy firemního výprodeje kosmetiky?
Ne, ale u nás v drogerce mají vždy pod pultem výprodej essence, takže všechno co tam je je za 30,- Kč, někdy se to docela vyplatí, jindy ne :D
Prošla si nějakým kurzem líčení?
Ne, a podle toho to tak občas taky vypadá
Máš při líčení jistou ruku?
Nevím, asi jo :-)
Jaký typ líčení se ti líbí?
Spíš přirozené, rozhodně ne svítívě růžové stíny
Kosmetický nešvar, který tě na ostatních bije do očí?
Já mám kosmetické nešvary! Ne, třeba, když si někdo maluje stíny až k obočí, nebo když má na sobě make-up o tři odstíny tmavší (ne že bych ho používala :D
Jdeš někdy mezi lidi nenalíčená?
Pokud melování jeleního loje není líčení, což není, tak pořád, kromě nějakých výjimčných událostí :-)
Myslíš, že vypadáš dobře i bez nalíčení?
Já vypadám strašně tak či tak
Vlastníš nějaký kosmetický propadák?
Já jsem propadák...
Zuzka


TAG - 7 smrtelných hříchů knihomola

6. ledna 2015 v 6:00 Projekty a Tagy
/Ach ty hříchy, ach ty hříchy.../
No, do tohoto tagu mě nikdo nenominoval... ...já bych ráda nominovala Liz, ale samozřejmě to nemusí udělat a taky to můžete udělat všichni ostatní :-) (Liz mě zabije :D)

Chamtivost
Jakou nejdražší a nejlevnější knuhu doma máš?
Asi nejdražší je Loď mezi hvězdami (Beth Revisová), která stála 300,- Kč, ale tolik stojí zhruba všechny knížky, co mám (jinak pokud bych měla počítat celou sérii... ale kupovali jsme ji celou odděleně :D) A nejlepvěnší je Strašidelná party (Maja von Vogel), tu mi koupila teta, když jsem byla v nemocnici. V levných knihách stála zhruba 50,- Kč.

Hněv
Který autor v tobě vyvolává zlost?
Určitě Veronica Roth, neskutečně mě naštvala, když v posledním dílu Divergence nechala umřít Tris. Já vím, T4 zůstal volý (uuu), ale fakt, to nemusela! Dost mi tu knihu znelíbila...

Žravost
Jakou knihu můžeš bez milosti hltat zas a znova?
Rozhodně každý díl Hunger games. Přečtete to a řeknete si, teď už všechno vím, ale není to pravda. Na těchto knihách můžete vždy najít něco nového a nového... a taky samozřejmě Harryho Pottera, to je jasný :D

Lenost
Jakou knihu jsi kvůli lenosti zanedbávala?
Ok, ok, přiznávám se, nikdy jsem nedočetla Hunger games Vražedná pomsta do konce... Nezabíjejte mě prosím!

Pýcha
O jaké knize nejvíc mluvíš, abys vypadala jako inteligentní člověk?
Tak zase tak daleko to podle mě nezašlo. Myslím si, že jsem se nikdy nějak nevychloubala. ale je pravda, že jsem u angličtinářky zaperlila Romeem a Julií, i když jsem to ani nečetla, ale vím děj :DD

Chtíč
Jakých vlastností si nejvíce ceníž u mužských a ženských postav?
U ženských toho, že nejsou neustále ufňukané a někdy jsou ještě nebojácnější než ty mužské. Zase u mužských, že dokážou za tu ženskou dát i život (často), ale zase ta ženská pak není samostatná... je to těžké.

Závist
Jaké knihy by jsi si nejvíce přála dostat?
Mám jen jedinou, po které fakt neskutečné toužím (když nepočítám celou sérii Harryho Poterra) a to je Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, fakt úžasný a potom možná Sněhulák od Jo Nesbo. Jo :D Tyto dvě a sérii Harryho Pottera!
Zuzka

TAG - Moje knižní identita

5. ledna 2015 v 9:35 Projekty a Tagy
/Další tag :3/
Docela mě baví, zpracovávat tagy do osací podoby, takže další tag je tu. Jo, a taky si myslím, že tag je dost dobrá věc, aby jste se o mě zase něco více dozvěděli.

V jakém fantasy světě by jsi chtěla žít?
Jasně, že v Bradavicích. V den mých jedenáctých narozenin (jdeme v čase :D) mi příjde dopis :-) To by byla bomba!
Kdo by byl tvůj knižní partner?
Tobias, 4, T4 !!! Nikdo jiný :D
Do které Bradavické koleje by jsi chtěla patřit?
Spousta lidí by řekla Nebelvír, ten troufalec by možná řekl Havraspár, neotrhanec Mrzimor a ten největší hajzl ze všech Zmijozel... Takže ZMIJOZEL!!! Ne fakt, zdá se mi, že se tam fakt hodím, jediné, co by mi fakt dost vadilo je, že jsou ve sklepení, což znamená pavouci a s mou arachnofobií...
Jaké zvíře by bylo tvým patronem ve světě Harryho Pottera?
Rozhodně králík - mám předkus, miluju králíky
Se kterou knižní postavou se alespoň trochu ztotožňuješ?
S žádnou. Jsem fakt jedinečný originál :-) Ne fakt, z toho všeho, co jsem četla si připadám, že by o mě nikdo nikdy nemohl napsat knihu, protože jsem ten nejnudnější člověk na světě!
Kdyby jsi si mohla vybrat, stala by jsi se upírem, nebo vlkodlakem?
Upírem, nechci být chlupatá jako vlkodlak, ani nechci sem tam někoho zabít. Chci být křídově bílá, žít v temnotě a zabíjet neustále. MUCHACHAA!!
Ve kterém knižním světě by jsi nechtěla žít?
Rozhodně ne v Panemu, buďto bych se znetvořila na Lady Gaga 2, nebo bych zemřela v Hladových hrách. Děkuji nechci :-)
Zuzka

Knížky

4. ledna 2015 v 7:00 Knihy
/Jsem zpět/
Konečně jsem se vrátila zpět domů :-) Včera jsme přijeli překvapivě ve čtvrt na osm (myslela jsem tak v 0:00), ale dobře... Neměla jsem tu příležitost to sem napsat, protože jsem celou tu dobu byla mimo dosah internetu a díky malé náhodě jsem se k němu na chvilku dostala a zjistila, že nemohu na oslavu kamarádky :´-(( No, takže jak jste si asi všimli, mám opět nové rubriky. Dá se říci, že jenom jednu, protože jsem smazala rubriku Škola a místo ní dala Projekty a Tagy - mimochodem v únoru budu mít projekt 30 dní :D No a potom jsem už tedy vymyslela (já myslela), že jelikož občas už fakt nevím, o čem psát (viz. Generální úklid), budu každý týden psát jednu knihu (jako moje kamarádka :D)... Momentálně mám jen jednu knihu, ale už jsem si další tři předepsala a na knihy se budete moci těšit každé pondělí :)) Snad se vám to bude líbit, protože kvůli tomu budu muset platit v knihovně za to, že to odevzdám pozdě :D Ano, ještě jsem to neodevzdala. Fakt doufám, že to oceníte lépe než moji rodiče :DDD
Zuzka

Generální úklid

3. ledna 2015 v 12:25
/Té špíny už je moc, ne?/
Podstatné je, dát si určité období, v kterém úklid uděláme a také se zeptat, kdo by nám s tím pomohl. Berte to jako takový návod, jak si uklidit svůj pokoj :D
Nejdříve vyklidíme vše, co není vidět, takže šuplíky a skříně. Je důležité, uklidit to jako první, protože potom se na to zapomene, nebo se nám do toho už nechce. Abychom se hned na začátku nedělali s prachme, po vyklizení šuplíků a skříní si uklidíme poličky a stůl. Je důležité vyhodit věci, u kterých víme, že je už nikdy nebudeme potřebovat, nebo ty, to dělejte podle toho, jesli jste je za tento měsíc použili (samozřejmě tím myslím měsíc, v kterém uklízíte), bohužel to neplatí na učení... Následuje rozvrhnutí, jak by váš pokoj po změně měl vypadat, takže si řekněte, co kam dáte. Potom to překvapivě uskutečníte (není nad okamžik překvapení) a pak už umyjete okna, zalijete květiny a utřete prach. Připadá vám váš pokoj najednou chudý? Tak pro vás mám dvě varianty, vlastně tři. 3) necháte tak být 2) Vyrobíte nějaké dekorace, kterými si pokoj ještě vyzdobíte 1) Celý ho zaneřádíte, pak začnete zase od začátku a vyberete se jinou možnost, než možnost 1) (mimochodem, klidně si jí potom můžete vybrat znovu...)
Zuzka

Hello January

2. ledna 2015 v 17:00
/Nový roku vítej/
Chcete dvě věci, které na Lednu nesnáším? 1) Začíná nám škola 2) Zase je jiné číslo na konci datumu a já si ho ne a ne zapamatovat... Jinak to bylo docela příjemné přivítání do roku, i když jsem dost unavená. No jo, bylo toho na mě moc... Ani nevím, co bych teďka psala. Všechno je za náma. Za dva dny je škola (FUCK!) a další písemky a tak dále. Nemám ráda nepříjemný začátek školy, jelikož jak na nový rok, tak po celý rok. Nevím, jestli to platí i na pátý den po novém roce, ale jestli jo, tak to se mám na celý rok teda fakt těšit. Taky jsem si uvědomila, že jsem už dlouho nepsala do naší kroniky (kroniky naší třídy na gymplu). Sama jsem se na to dobrovolně přihlásila. Bavil mě pocit, psát něco co uvidíme potom na školních srazech (i když cítím, že na některé lidi se na tom srazu těšit nebudu) každopádně mám za tento rok jen jednu akci ze tří, což je velice špatné, protože si na to většinou potom už nepamatuju a píšu tam úplné nesmyly. Taky jsem požádala sestru, aby tam něco nakreslila, ale ona my odpověděla, že to je naše kronika. Já vím, ale já prostě nejsem kdo ví jaká umělkyně. Tak jsem se do toho vrhla a musím se pochválit, nevypadá to vůbec špatně. Jinak taky jsme na ten svůj deník tady na blogz hledala něco, co by mi mohlo napovědět, co se tento týden stalo, ale nic jsem nenašla, takže tento týden, jsem odjela od babičky a zase nastoupila do školy :D Jako nějaký voják (POOOZOR!)... škoda, že jsou tyto svátky už za náma, bylo to celkem fajn. Co celkem... ...bylo to ÚŽASNÝ!!! Bohužel ale zase musí nastat nějaká změna, přeci jenom bychom nechtěli mít Vánoce pořád...
Zuzka

Happy New Year

1. ledna 2015 v 0:00
/Nemám slov/
Jak dojemné, nový rok je tady a s ním nová spousta zkušeností. Doufám, že jste se řádně opili a přejedli, jako každý normální nebo průměrný člověk a pořádně si konec roku užili. Jelikož fakt netuším, co mám k tomu ještě napsat, prostě jste fajn, doufám, že mě budete sledovat pilně i tento rok a užijete si poslední čtyři dny školy...

☼HAPPY NEW YEAR