Březen 2015

Deník 9. díl

22. března 2015 v 9:58 Deník
Takže je tu opět ta hrozná neděle a to znamená, že tady je deník a bla bla bla :D Takže, v pondělí ti bylo celkem ucházející, protože u nás v divadle probíhal jarní koncert souborů atd. Takže jsem opět vystupovala s orchestrem a tak jsem se aspoň zase ulila z houslí, ale to by nebyla moje učitelka, aby mi zase nenašla náhradní hodinu v úterý, kde mě seřvala, jak jsem necvičila (jenomže to je poměrně dost těžké, když pořád cvičíte na vystoupení s orchestrem) a že v pondělí mám vystoupení, kde mám hrát přednes zpaměti. No, dobrý vědět takhle brzo, že.. Takže jsme se domluvily (teda, takhle, je to jedna z těch mnoha situací, kde nemůžete říct ne, jinak by jste zemřeli), že v pátek půjdu znovu na doprovod. No, ještě jsem neřekla, že v úterý se mi ve škole nabídla příležitost, jet do Hradce na divadelní představení Kytice. Takže ve středu hnedka po škole jsem vynechala zkoušku orchestru a upalovala za mamkou pro střevíce (myšleno obrazně, protože mi je přinesl taťka :D). Potom už jsem teda jela samozřejmě z dvěmi kamarádkami (já nevím, jak se to skloňuje, či co :D) a musím říct, že to bylo fakt nádherný, až na to, že vodník vypadal jakoo úchyl.. Nejvíce se mi líbilo zpracování Štědrého večera, ale zase mě naštvalo, že tam nebyla polednice a taky, že jakýsi program, nebo co to bylo stál sedmnáct korun. Ale jinak jsem si to fakt užila.. Když jsem se vrátila domů (tak kolem půl sedmé, přesně nevím) tak jsem na housle neměla ani pomyšlení a místo toho jsem opisovala biologii, jak jen jsem mohla, ale stejně to do teď ještě nemám celé :D Ve čtvrtek jsem nešla do školy, protože jsme s orchestrem měli krajské kolo v soutěži souborů a orchestrů, nebo tak nějak. No, asi se rozhodli spořit, minule jsme tam každý dostal diplom, medaili, prospisku, letáčky a nějakou tatranku, letos to dostala jen mistrině, njn. Ale nevadí, v naší kategorii jsme byli první s možným postupem na celostátní kolo, ale prý se ještě neví, no, já do toho moc naděje nevkládám, protože minule se nejelo i s určitým postupem, kvůli nedostatku financí :D No a domů jsem se dostala někdy asi já nevím, kolem sedmé, osmé hodiny, takže housle zase nic. A proč jsem teda šla na doprovod? Tak to sama nevím.. Samozřejmě mě učotelka pěkně seřvala, ale co já s tím, prostě jsem neměla čas a byla jsem ráda, že jsem to zahrála vůbec ještě z papíru.. No, taky jsem nachlazená, takže v sobotu jsem nikam nejela a celý den zůstala sama, aspoň jsem si konečně dočetla Rudá jako rubín, takže zase potřebuju do knihovny pro něco nového :D Taky jsem zapomněla zmínit, že na tělocviku se náš učitel pokusil nás naučit fotbal. Pořád jsem zastáncem názoru, že o fotbale ví, maximálně, jak se hraje, ale jak se na něj cvičí rozhodně nemá ani páru. Já sama jsem čtvrt roku chodila na fotbal, takže vím, o čem mluvím (bylo to ve třetí třídě, ano to uznávám, ale i tak jsme tam necvičily takový kraviny), no, samozřejmě, že když jsem fakt nebyla zvyklá kopat do výšky míč (to mi teda nikdy nešlo, pravda), tak jsem si pěkně natáhla achilovku a dost mě to v pátek i včera bolelo, teďka už je to lepší, ale pořád se občas přistihnu, jak lehce kulhám, každopádně snad to už bude dobrý a já si konečně užiju jednu neděli bez bolesti a taky musím udělat úkoly a čtenářský deník, takže zase tolik klidu mít nebudu :/

Deník 8. díl

15. března 2015 v 9:24 Deník

Takže po dlouhé době tady zase máme článeček :-) Jelikož je neděle, je to teda deník :-) Jinak chci poděkovat, všem, co sem i tak chodí, protože dříve, když jsem nedala každý den článek, tak sem nikdo nešel :D
Tento týden byl takový lehce pod průměrný. V pondělí jsem nebyla na houslích, protože jsem jela na oční a tam mi mamka asi po třetí řekla, že příště dostanu nové brýle, ale teďka ještě ne :DD (haha, nenávidím, když takhle někdo pořád něco slibuje, tak když ví, že to nesplní, tak ať to neříká ne?! Mě nejde o ty brýle, ale o ty kecy :DD) No, ale to je jedno, každopádně potom mi tam ještě měřily oči v místnosti, která měla prosklené dveře a taky proč ne, když na mě čuměli všichni v čekárně :// V úterý jsem jela na koncert s orchestrem a bylo to v pohodě, až na to, že jsem se přejedla malých zákusků a potom mi bylo večer blbě a druhý den jsem z toho měla teplotu a bolela mě hlava, tak jsme se místo školy pořádně vyspala a pak už to bylo v pohodě.. Ve čtvrtek jsem ráno byla na preventivce, což mi vyhovovalo, protože jsem nemusela psát z občanky, ale myslím si, že stejně mě vyzkouší, nebo si to ještě napíšu, takže se budu muset ještě dneska učit :D V pátek jsem si konečně odpočinula od všeobecného a všudypřítomného chaosu a včera jsem šla na hodinovou procházku, což bylo naprosto v pohodě, až na to, že byla zima, mrholila a ještě jsem musela jít nakoupit kupu věcí, takže mě bolelo rameno.. No a dneska už se nic zajímavého neděje.. :-)


Druhý blog :-)

12. března 2015 v 19:03
Takžee :D Rozhodla jsem se, že si vytvořím blog o rubrice Fashion and beauty :D Vytvořila jsem ho včera a dneska jsem tam dala jeden článek :-) Doufám, že se vám můj nový blog bude líbit, odkaz je tady ->klik<- a doufám, že se na něj budete ráno koukat :D (jinak se omlouvám, že tento "článek" je krátký :D)

Aura

11. března 2015 v 17:31
Takže, jen tak, aby bylo jasno, s tímto tématem nemám nějaké extra zkušenosti, ne, nejsem věštkyně a pokud vás toto téma štve, bye bye guys! :D Jinak, ještě jen tak obecně, vůbec netučším, co bych sem ještě psala a tak jsem se rozhodla, že teďka budu psát recenze na laky na nehty :-)

Co to aura je?
Takže, nebudu vám sem spát bláboly, které sama často nepochopím :-) Aura je energie, kterou má každá věc, osoba a tak dále.. Tuto energii můžeme vidět pomocí "Třetího oka", což je místo na čele mezi očima :D (jestli nechápete, tak pokud znáte čakry, tak má třetí oko i svou čakru) Takže, aura má spoustu barev, základní barva je ale modrá (pokud se na auru nechcete koukat, přečtěte si, pokud ano, nečtěte :D) ale jinak je těch barev samozřejmě víc, já zatím vidím pouze tuto a pak ještě něco mezi bílou a bílou? (prostě takovou jinou bílou, než je bíla :D)...

Jak můžete vidět auru?
Kruci, opravdu to vypadá, jako bych na to byla nějaký odborník, každopádně... První věc, kterou se musíte naučit je "čumění do blba" ano, je to základ, mohly by vám pomoci takové ty magické obrázky, na které když se tímto způsobem díváte uvidíte nějaký obrázek, ale na mě to nefunguje :DD No a potom, si vemte nějakou věc (nejlepší je ale nějaký papír) nejlépe červené, nebo jiné výrazné barvy a položte, pověste, či něco jiného tuto věc pod nějaký neutrální podklad, nejlépe bílou a potom už samozřejmě praktikujte čučení do blba... Hlavně nespěchejte!! Já toto dělám teprve něco přes měsíc a výsledek se nedostavý hnedka poprvé :-) Chce to pořádnou trpělivost, třeba několikrát za den 10 minut, ale taky je možné, že vám to nepůjde, každopádně vydržte :-)

Ok, už nevím, co bych k tomu ještě napsala, ale prostě.. fakt to berte tak, že já vůbec nejsem na toto odborník a sama jsem se to učila s kamarádkou a internetem (tak kamarádka není internet, protože internet je pohlaví mužského a... to je jedno :D..) Takže berte to s nadhledem, děkuju :*

Swap

9. března 2015 v 12:35
Už dlouho jsem nepsala do deníčku! :D Takže, jelikož jsem to už dlouuuho, hodně dlouuuho slibovala, tak už jsem si připravila swap, který jsem uskutečnila se svou kamarádkou.. Náhodně jsme se k tomu obě dostaly a rozhodly se, že by bylo super, udělat to s někým, koho známe nejlépe.. Daly jsme si částku 200,- korun, ale samozřejmě se nám to pohybovalo kolem 300,- Njn, jsme ženský :D Už si nepamatuju, co jsem dávala do toho jejího swapu (pardon :/) a taky jsem nic nevyfotila :/ Ale samozřejmě mám seznam.
Původně jsme si chtěly rozbalit své balíčky ve škole, ale všude okolo se pohybovaly pofidérní existence a tak jsem nakonec skončily u nás v "parku". Až na trochu studenější vítr to ale bylo fajn :-) Já jsem dostala nádherně růžově zabalenou krabici a fakt byla úplně úžasná :-) S rozbalováním jsem si dala samozřejmě záležet (já věděla, proč si beru nůžky) a potom, BOOM!! Všechno bylo zakryto pod barevnými proužky a pilinami z papíru.. navrchu byl dopis, který vám samozřejmě nebudu přepisovat, ale vypíšu vám sem jenom věci, které se v balíčku nacházely:

1) 2x XXL Deli - Moooc dobrý byly :D
2) 3x BigShock náramky - Až budou ladit k oblečení, určitě si vezmu :-)
3) Mini bloček s Žirafkou - Je tak super, že do něj nechci ani psát :D
4) Přívěšek se srdíčkem - Co dodat? :D
5) Ametyst - Prostě luxusní :*
6) 2x laky na nehty = OCEAN 63/67 - Božíí barvičky :3
7) mini lapač - ručně vyrobený a už mi dávno visí nad postelí
8) andílek - takový ten krásný z dárkových předmětů
9) Figurka kálííška - Aaaa je tak rozkošnej, že to nevydžím :33
10) Lesk na rty = Essence XXXL Shine ?17?
11) Bloček s kálííškem - Opět ručně vyrobený a slouží jako pohřební deník
Je to doopravdy nádherný swap (já vím, že jsem to očíslovala blbě) a jsem za něj hrozně moc ráda. Možná za nějaký čas (tak pět let až mi nabyde to, co jsem utratila :DD) bych si to zopakovala a zkusila bych to na stránkách swapu .. Je to fakt krásný a do poslední chvíle i napínavý :D Takže udělat si swap rozhodně doporučuju a pokud se na začátku bojíte, pokuste se najít nějakého supr človíčka, který ho udělá s vámi a určitě to bude super zkušenost i zábava..

Deník 7. díl

8. března 2015 v 8:39 Deník

Tento týden se docela vydařil (asi to bude tím, že jsem se nedozvěděla známky ano z jednoho ze dvou špatně napsaných testů), ale taky jsem se rozhodla udělat změny na blogu :-) takže abych to vzala kolem a dokola :D V pondělí se mi docela dařilo, protože mi odpadla hodina houslí, takže jsem mohla v klidu domů, najíst se a zase zpátky na nauku.. Nemám ráda svoje chaotický pondělky, každopádně todle bylo v pohodě, ale za to jsem měla samozřejmě náhradní hodinu v úterý. Ve středu jsem po dvou měsících šla opět na kontrolu z břichem a jistě, že mi napíchaly další pitomý injekce, takže jsem nemohla na orchestr. V pátek bylo s orchestrem vystoupení, ale bylo docela v pohodě, až na to, že poprvé, za celou dobu rovnátek, mě fakt začaly bolet zuby, nebolely mě ani po nasazení, ale samozřejmě mě začaly bolet teďka a fest :/ Takže jsem měl sklon (jo, je to trochu divný) k drkání zubů o sebe neskutečnou rychlostí.. (nevím, jestli to bylo poznat, snad ne) No a teďka už se zase připravuju na další příšernej týden, protože fakt netuším, jak mám stihnout učení a k tomu ještě jedno vystoupení s orchestrem..
No a taky abych se konečně dostala k té změně na blogu.. Vím, že jich v poslední době bylo moc, ale tato je fakt definitivní :-) Musím dát doopravdy Limonádě za pravdu, rozvrh si prostě napsat nemohu :-) a taky (já říkala, že to jednou příjde) už nebudu psát články každý den. Došlo mi, že je o hodně lepší napsat tři nebo i méně článků za týden, které majé hlavu i patu, než psát něco, co vůbec nikdo nepochopí, nebo lépe ani nečte. Takže co zůstane? Každou neděli bude deník, to dodržím a taky se pokusím dávat recenze, co možná nejčastěji.. Povídky budou vycházet jednou za čtrnáct dní a všechno ostatní bude náhodně, prostě, jak se na to budu cejtit..

Inspirace 2.

7. března 2015 v 9:24 Inspirace

Písnička, která mi pomáhá při psaní

Při psaní zrovna moc písničky neposlouchám :-) spíše chci mít pokud možni klid, ale když už si nějakou poslechnu, takto je něco pomalejšího a uklidňujícího. Rozhodně při psaní povídek neposlouchám rock, to by mi rozhodně nepomohlo, nikdy :-) Mám ráda svůj klid svou vyrovnanost, ale rozhodně jí nenarušuji při psaní povídek. Když už ale tedy nějakou tu písničku poslouchám, tak ne písničku (tedaaa :D) ale nějakou "skladbu" tím zase nechci říct, že se jedná o nějakou vážnou hudbu, to taky rozhodně ne :-) Jsou to uklidňující skladby, které se doporučují například na lepší spánek, ale já je používám při psaní. Když jsem začínala při psaní poslouchat i písničky, nejdříve jsem je hledala v populární muzice. Ta pomáhá na depky a na odreagování, mě na psaní ale vůbec nepomáhá, naopak. Nejdříve jsem si myslela, že mi to vůbec nepomůže, ale opak je pravdou a já si myslím, že občas si u některého druhu povídky tu hudbu pustit musím :-)


Plastový svět

5. března 2015 v 18:39
Když tak nad tím přemýšlím, spousta věcí nám lže.. Kostíci - oblíbený jogurt malých dětí, ve kterém je plast. Párek - rozdrcené kosti a pařáty, k tomu nějaké to obilí, minimum masa a taky barvivo, aby byl hnědý. Plast, skoro všechno teďka obsahuje plast.. Plast vyhazuje z našeho světa přírodu.. Hračky se vyrábějí z plastu a už nejsou třeba dřevěné, okna jsou z plastu, spousta věcí je z plastu a do spousty věcí se plast přidává. Kdybych kontrolovala takto všechny kosmetické produkty..
Budoucnost vidím plnou plastu. Lidé ho už nebudou házet do kontejnerů, ale budou si ho schovávat. Nejdříve se z nich začnou děti stavět malé chatičky na zahradách, později z něj budou boudy pro psy a nakonec budeme mít domy z pet lahví (ano, tak to rozhodně nebude, ale zkuste si to představit, je to vtipný :D
Na toto téma by se dala napsat i úžasná povídka, ale jelikož jsem to už rozepsala, tak to nechám být.. možná, kdybych to mohla napsat na víc článků... ne, prostě to tak nechám být :D Každopádně bych sem taky chtěla napsat to, co ostatní :D Prostě, byla doba kamenná - hlavním nástrojem kámen, byla doba bronzová - hlavním nástrojem bronz, byla doba železná - hlavním nástrojem železo a brzy nastane i doba plastová - hlavním nástrojem plast.. a mohu sama sebe i vás ujistit, že to nebude trvat dlouho, vůbec ne...

Kapitola 1.

5. března 2015 v 16:30 Love knows no boundaries
...196, 197, 198, 199, 200... Už 200 kapek spadlo ze stropu a já jsem tady pořád schoulená a přemýšlím, kde ve mě nastala chyba. Kolik času už uběhlo? Jak dlouho to už je, co jsem rodičům v zápalu vzteku řekla, že nemám přítele, ale přítelkyni? Věděla jsem, že pro mě nebudou mít pochopení. Vždyť jsem jediná, jediná, která může ještě naše příjmení zachránit. Potom co matka potratila svého chlapečka. Teda, myslela si, že chlapečka, byla zničená. Teďka ale čeká dítě znovu. Jenomže se opět bojí, proto na mě v poslední době dávala velký pozor, což nedělala nikdy. Už od čtyř let, kdy se ta pitomá věc stala jsem přestala být rozmazlovaná, jako každé malé dítě. Musela jsem se o matku starat, protože otec byl dlouho v práci, aby vydělával peníze. Oba rodiče se z toho nikdy nevzpamatovali a útěchy vždy vyhledávali v tom, že na mě řvali. Věděli, že mi nesmí ublížit, protože na to se u nás ve škole dává obrovský pozor. Ale taky jim je jasné, že mě fyzický trest nevadí tolik, jako ten psychický. Už se nemohu dočkat, až tento rok začnu pracovat a spolu s Miou si později založíme malý cukrářský krámek a taky butik. Už dlouho vzájemně šetříme. Ona to svým rodičům už řekla a ti to hnedka pochopili, protože si toho na Mie všimli už dříve a navíc jsou hodní. Moji rodiče o mě nemají vůbec zájem a tak se to dozvěděli až teď. Jsem ráda, že jsem chodila tajně celé dva roky na brigády, protože teď konečně mohu svůj život žít naplno sama s pomocí Mii a jejích rodičů.
"Kde se schováváš!" zařve do suterénu můj otec. Musel mě začít hledat až teď, protože je z něj silně cítit alkohol. Vždy, když ho něco naštve, vezme ze svého "tajného" zdroje vodku a celou ji vypije. Mám štěstí, že nepřišel na to, že jsem mu už dvě vzala a vypila je sama, za ty dva roky mi to stačilo. Stejně sám neví, kdy to na něj příjde a navíc je to tak často, že už jich tam má pro jistotu víc. "Jseš bez večeře!" stihne ještě zařvat, než se skutálí ze schodů a spadne mezi nakládané okurky. Celou dobu jsem ale zticha, protože bych musela být sebevrah, abych dobrovolně vylezla ze svého úkrytu. Možná jsem jejich dcera, ale nikdy si nevšilmli, jak dobře umím šplhat, takže by mě nikdy nehledali v té nejvyšší poličce mezi batohy a kufry, které už dlouho nikdo nepoužíval, ale přesto jsou tady nějaké nové na to, až matka pojede do porodnice.

Čtyřka - Divergentní povídky

4. března 2015 v 17:10
Autor: Veronica Roth
Grafika: Linda Marečková
Originální název: Four: A Divergent Collection
Díl: 1
Přeložila: Radka Kolebáčová
Nakladatelství: COOBOO, 2014
Počet stran: 191 stran
Děj: Celý děj začíná v domě u Odevzdaných, kde žije Tobias se svým otcem. Matka mu již dávno umřela a otec ho nyní za vše trestá. Nakonec toho má Tobias dost a tak před otcem uteče do Neohroženosti, kde se však ze začátku nedočká nejlepšího přivítání, protože je Škrob. Naštěstí si najde kamaráda Zeka a kamarádku Shaunu. Jenomže potom se vyšplhá na nejvyšší pozici, protože má jenom čtyři strachy. Díky nim má také přezdívku Čtyřka, protože se svým jménem nikde nechce chlubit. Jenomže o tom ví jeho konkurent Eric, kterého porazil v souboji, takže byl lepší. On si ho ale umí udržet tam, kde chce, protože Tobias nechce, aby o jeho tajemství někdo věděl. Nakonec odcouvá z výcviku na vůdce, kterým je nakonec zvolen Eric a nakonec se setkává s Tris a také se svou matkou, která neumřela, ale utekla od jeho otce k odpadlíkům a momentálně je jejich vůdcem.
Dojmy: Kniha je velmi poutavá a myslím si, že je chyba, že se vydala až po Divergenci, protože by bylo lepší ji číst předtím :-) Každopádně je opravdu zajímavé číst vše z pohledu Tobiase a ze začátku jsem si na to nemohla nějak zvyknout :-)
Hodnocení: Knihou jsem doopravdy nadšena, ale je pravda, že bych byla radši, kdyby byla o něco delší a mohla bych si vlastně přečíst aspoň celou Divergenci, protože mě zajímá nejen to, co bylo předtím, což je taky zajímavé, ale samozřejmě toto by bylo taky úžasné :-) Obal je taky nádherný, hlavně se mi líbí, jak je napsaný název, je to vlastně stejné, jako izolepa z Malého poseroutky a fakt je to úplně fantastický :D

Obálka: 7/10 - Kniha: 9/10


Inspirace 1.

3. března 2015 v 9:00 Inspirace

Knížka, která mě nejvíce inspirovala

Rozhodně to je Ďáblova lest :-) Díky ní jsem napsala svou první "knihu". Nejdříve jsem visěla dvou, nebo tří dílný seriálek a strašně moc se mi to zalíbilo, tak jsem si stáhla knížku z internetu a postupně ji přečetla, přiznávám, že už si to nepamatuju, ale určitě mě to dost zaujalo, protože jsem napsala knihu o upírech, která se jmenuje "Tajemství rituálních vražd" a podstatné věci, které nejsou v dění upírů jsou "opsané" právě z této knihy :-) No, ale teďka už samozřejmě knihy ani povídky ani cokoli, co píšu neopisuji z knížek. Knihy mě spíše donutí k zamyšlení nad mým životem (ano, opět psychologie), než abych pomocí nich psala svoje příběhy.. Ale samozřejmě, taky se někde najde povídka, u které jsem se inspirovala, ale ne příběhem, nýbrž jmény :D To samozřejmě neznamená, že moje hlavní postava se bude jmenovat Peeta, nebo Tris, to ne, ale prostě někde najdu nějaké nepodstatné jméno a tu postavu si vytvořím podle sebe, ale její vzhled si nechám podle té knihy :-)



Kapitola 4.

2. března 2015 v 6:45 Obyčejný deník neobyčejné holky
Když jsem přišla za Májou a ostatními, řekly, že jí taky neviděly. Už jsem byla bezradná, ale v tom se zazvonilo na hodinu a tak jsme chtě nechtě musely spoléhat na to, že přijde. Jenomže na hodině taky nebyla. "Takže, vaší spolužačce Plence.. ..oh pardon moc se omlouvám Lence se udělalo špatně a tak odešla domů." řekla s klidem naše učitelka na češtinu. Aneta a spol přitom vybuchl smíchy. Celé třídě je jasné, že pokud se Anety jen dotknou bez povolení, ona to řekne Ostřížovi a potom nastane horoucí peklo. Aneta je totiž její neskutečný mazánek. Nikdy by jí nenapomenula třeba proto, že má neustále taháky, nebo proto, že si lakuje nehty při diktátu a přitom polovinu vyprská na něj.

Pondělí večer
Před chvílí jsem volala Lence a nikdo mi to nebral, přitom musí být doma. Dost se o ni bojím, protože mi nenapsala ani esemesku, prostě nic. Když jsem to říkala mamce, tak jen povzdechla, ale taťka si o ní začal dělat starosti. Aspoň jeden člen rodiny, co mě chápe. Potom jsem je načapala, jak si s mamkou o něčem povídají. Doufám, že se Lence nic nestalo, protože o čem by jinak mluvili? Taťka mamku k něčemu přemlouval, ale mamčina odpověď byla ne, nebo jen kroutila hlavou.

Úterý
Když jsem se ráno probudila, rodiče se ke mě chovali obzvlášť mile. Bylo mi to divný.. Moje první otázka zněla, jestli už něco vědí o Lence, oni jen koukli po sobě a řekli mi, ať se ještě chvilku vyspím, že mi všecho připraví. To bylo dost podezřelí a tak jsem potom, co odešli rychle vstala a všude uklidila pro případné kázání. Potom jsem zase rychle zalezla do postele a pak jsem usnula. Když jsem se probudila, bylo deset hodin. Vystartovala jsem jako šílená a křičela, že jsme zaspali. Rodiče se na mě podívali a hnedka říkali, že dneska do školy nemusím. Dlouho jsem je přemlouvala, aby mi vysvětlili proč a potom... ..já prostě .. oni Lenku už nikdy neuvidím...

Deník 6. díl

1. března 2015 v 11:50 Deník

Tento týden byl opravdu úžasný :-) V rámci projektu jsme u nás ve škole měli studenty z no.. různých koutů světa :-) Z Malaysie, Ukrajiny, Taiwanu, Brazílie a Mexika a z Tuniska, ale tu jsme neměli my :/ Všechny přednášky byly samozřejmě mluveny v Angličtině a aspoň jsem si ji po dlouhé době zase vyzkoušela někde jinde než na kroužku, nebo na hodině :D A taky jsem ráda, že nikdo nemluvil moc rychle, protože mě chvilku trvá, než si to v hlavě přeložím :D Je to otázka sekundy, ale i tak by mě to dost zdržovalo, kdyby třeba pořád mluvili souvisle minutu :-) No, každopádně díky tomu budeme psát písemku z biologie až teďka ve středu, takže mám ještě trochu času se na to naučit.
Jinak kromě přeci jen trošku chaotického týdne ve škole jsme včera šli na rozhlednu, nevím, kolik jsme toho ušli, každopádně to bylo hrozně málo cca 10km, prostě úplný nic, každopádně jsme to vzali takovou oklikou přes nehorázně strmou část a já si potom nemohla málem ani sednout, jak mě z toho rozbolely stehna :/ Hrozně mě štve, že už zase je ze mě "citlivka" (jo, jasně budu si teď stěžovat a jo, jasně zní to divně :D) Dříve bych to ušla v pohodě, ale v poslední době jsem hrozně líná zvednout tu svojí línou prdel a jít ven. Jo, tou poslední dobou myslím poslední půl rok :D no, prostě mě strašně štve to neustálé poflakování doma, ale vlastně ani nevím, co mám pro to udělat :/ Samozřejmě, že chodím ven běhat, ale teďka je o víkendech ráno taková zima, že zůstávám doma, takže zase začnu běhat, až bude tepleji a taky každý den (no, skoro každý) cvičím všechny možný částo těla, ale prostě to všechno nějak nepomáhá.. Asi mám nějaký dost debilní období, každopádně snad se to teď na jaře zlepší :/