Únor 2016

Všechny malé zázraky

7. února 2016 v 18:05
Autor: Jennifer Niven
Originální název: All the Bright Places
Přeložila: Jana Rajnyšová
Nakladatelství: Yoli, 2015
Počet stran: 360

Anotace: Strhující příběh o hledání a (ne)nalézání, o lidských předsudcích a první lásce.
Theodora Finche fascinuje smrt. Violet Markeyová zase žije pro budoucnost - těší se na den, kdy dokončí střední školu a bude moct opustit rodné městečko, které jí připomíná nedávnou tragickou smrt sestry. Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat.
Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat "krásy Indiany", a oba přitom učiní zajímavé objevy. Finch zjišťuje, že jen s Violet může být sám sebou, podivínským, přemýšlivým, ale zároveň zábavným a originálním, a že není až takový blázen, za jakého ho ostatní považují. Violet zase zapomene počítat dny do konce školy a konečně začíná znovu žít.

Tato kniha byla už dlouhou dobu očekávaná a já jen doufala, že ji brzo najdu někde ve slevě :D Ale nakonec se mi ji přeci jen podařilo ukořistit za poměrně nízkou cenu na databázi knih a jsem za to moc ráda. Vždy, když jsem se dívala na její recenze, všude psali, že je to depresivní kniha a tak ji četli, když měli dobrou náladu. Já jsem naprostý opak, jelikož já se ve svých pocitech a emocích tak často vyžívám, že jsem čekala, kdy budu mít tu temnější náladu a tak jsem knihu nepřečetla najednou. I přesto si ale myslím, že zase tak depresivní nebyla. Ano, Finch měl deprese, ale nebylo to skoro vůbec možné rozeznat od špatné nálady. Nejspíše za to může to, že autorka hodně shovívavá, místo toho, aby servírovala krutou realitu.

Cítím, že bych měla říct něco zásadního a poetického, ale jediné, na co se zmůžu je: "Je to nádherné." - Violet Markey


Celkově se jedná o velmi zajímavý a hluboký příběh, který jsem někdy chápala a jindy zase ne. Začíná poměrně zlehka, na začátku jsem často Finche vůbec nechápala ale postupně jsem si ho začala oblibovat, protože právě Finch dělá knihu tak jedinečnou a mimořádnou. Líbí se mi, jak se v příběhu začínají Finch a Violet sbližovat, jak tam roste láska. V knize ani nechybí humor, ale samozřejmě jsou tam velmi smutná místa. Jak na začátku, tak na konci. Ač jsem si myslela, že to zvládnu, tak jsem si u knihy několikrát poplakala, ale i přesto, si chci knihu přečíst znova a už je mi jedno, v jaké náladě.

Knihu určitě mohu jen doporučit. Zanechá ve vás zvláštní a nepopsatelný pocit, který delší dobu přetrvá. Nebudete se od ní moci odtrhnout a jakmile se do ní začtete, budete ji chtít mít hned přečtenou, ale zároveň ji chcete číst napořád. Vím, že to zní divně, ale když si ji přečtete, pochopíte. I když jsem to nikdy předtím nedělala, musela jsem si v knize podtrhnout spoustu textu, protože si ho chci zapamatovat napořád. Myslím si, že Finche si všichni zamilujete stejně, jako já, protože ten způsob, jak všechno prožívá, nebo jen jak žije, je neuvěřitelný...

Naděje na lepší zítřek, ztrácí se mi jako dým...

Všechny ty texty, které musím spálit...

Vypněte světla, odcházím...