Březen 2016

Princezna Viktorie

23. března 2016 v 22:28
Autor: Thomas Brezina
Originální název: Princess Phia
Přeložila: Michaela Škultéty
Nakladatelství: Fragment, 2009
Počet stran: 332

Anotace: Zažijte tajuplné prázdniny s Viktorií. Viktorie tráví prázdniny v Anglii, kam ji rodiče poslali, aby se zdokonalila v angličtině. Cítí se však osamělá a nešťastná, protože jí okolí dává najevo, že o ni nestojí. Po čase se jí náhodou dostane do rukou starý deník, který si před více než sto lety psala mladá princezna Philippa. Zápisky skrývají hrozné tajemství a Viktorie se náhle ocitá v princeznině kůži. Zdá se jí to, nebo se skutečně přenesla do minulosti? Běh událostí je stále záhadnější a Viktorie pochopí, že se stala součástí jakéhosi ďábelského plánu…

Na tuto knihu jsem přišla někdy v jedenácti, když jsem měla Brezinu velice ráda. Teď už jeho knihy nečtu, ale i přesto jsem si tuto musela přečíst, protože jsem si ji dobře zapamatovala a moc se mi líbila :-) Kniha je rozdělená na dva pohledy. Jeden je pohled Viktorie a druhý (který není moc častý) je z pohledu určité osoby, která to v hlavě nemá úplně v pořádku. Když jsem knihu četla poprvé nechápala jsem, co to má znamenat, ale na konci se vše vysvětlí a to je jeden z důvodů, proč si knihu přečíst dvakrát. Další důvod je ten, že jelikož se kniha velice rychle přečte, občas se nezamyslíte nad některými věcmi, které jsou podle mého názoru docela důležité a když si to přečtete znovu, řeknete si: To tam bylo?!

Ach, kéž bych mohla stát po boku všem ženám budoucích generací a dodávat jim sílu bojovat proti omšelým starým normám! - Philippa Cooper


Kniha na začátku není nijak poutavá a některé odchylky od hlavního děje pro mě nebyly tolik atraktivní, jako třeba milostný trojúhelník, ale musím přiznat, že na konci se mi závěr milostného trojúhelníku líbil. Ale zhruba od poloviny knihy začíná být děj zajímavější. Viktorie čte deník princezny Philippy, který je přes sto let starý a pro mě byli chvíle s deníkem úplně nejlepšími okamžiky knihy. Jelikož si sama deník píšu a často si ho pročítám, tak jsem si připadala, jako bych četla ten svůj. Vždy jsem se do čtení dychtivě ponořila, abych zjistila, co Philippa napsala a bylo mi velice líto, když zapisek skončil.

Myslím si, že kniha je spíše pro mladší čtenářky. Je to velice oddechové čtení a u knihy se skoro vůbec nemusí přemýšlet. Ač má kniha hodně stran. Přečtete ji hned, jelikož je napsaná velkým písmem a když se dostanete za první polovinu, budete zvědaví, jak to celé skončí. Nejvíce jsem si oblíbila Philippu, hlavně proto, že se mi líbilo s jakým nasazením chce právo pro ženy, ale zároveň není až moc velká feministka.

Pojď ke mně, princezno! Neunikneš mi! Nikdy. Musíš být potrestaná!